Cherchez la femme? Skoro to tak v případě italských gotiků False Memories (i podle slov kytaristy Francesca Savina) vypadá. Když po svém debutovém albu „Chimerical“ kapela přijala zpěvačku Rosellu Moscatello, bylo dle Francesca nutné najít cestu, která by více odpovídala jejímu způsobu zpěvu a přirozenosti. A i když Francesco tvrdí, že False Memories našli přesně to, co hledali, zrovna v tomto vzájemném slučování bych viděl největší potíž, na kterou letošní album „The Last Night Of Fall“ naráží.
Jenže chyba není v Roselle. Naopak, její hlas je přesně tím, co na první dobrou spolehlivě chytne za uši, přitáhne pozornost a do melancholicky laděného melodického metalu dobře sedí. Jenže první dojem v tomhle případě strašně klame a každý opakovaný poslech je docela ostrým hřebíkem do prvotního nadějného záblesku. Jak se pomalu a postupně prodíráte posmutnělou náladou poněkud líného alba, její čistý a křehký hlas, který si příjemně pohrává s emocemi, se s o něco drsnějším výrazem kapely ne a ne potkat natolik, aby deska aspoň na delší moment strhla. Možná úvodní „Black Shades“, při které téměř vytrvale vláčná formule není úplně okoukaná (což už při následné trochu odtažité „Rain Of Souls“ s čistým svědomím tvrdit nelze), tenhle potenciál má. Ale už „Voices“, ve které lehce vypjatý zpěv vyčnívá z vlažné muziky, podtrhuje fakt, že dominantou kapely je Rosalla, která se pořádně nemá o co opřít. Pokukování po náladách krajanů Lacuna Coil moc nefunguje, melancholie jen tak klouže po kůži, důraz se příliš nekoná, v jedenácti skladbách je velmi obtížné najít byť jen jedinou, která by měla tendence zaplout do dlouhodobější paměti…
Řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Co naplat, že hlas Roselly má svoje nesporné kouzlo, sílu i emoce, když v tomhle boji je na všechno převážně sama? Není se pak co divit, že „The Last Night Of Fall“ toho moc neutáhne.
|
