V dubnu 1991 naděje ještě žila. Eric Carr se podrobil úspěšné operaci srdce a brzy se připojil zpět ke kapele, aby ve studiu nazpíval sborové vokály ke skladbě „God Gave Rock N`Roll To You“, coververzi ze sedmdesátých let od kapely Argent, která se objevila na soundtracku k filmu „Bill And Ted`s Bogus Journey“. Carrovi však jeho zdravotní stav nedovoloval do skladby nahrát bicí, o což se nakonec musel postarat Eric Singer, člen kapely Badlands a někdejší parťák Paula Stanleyho z jeho sólové kapely. Carr se sice objevil v klipu k této skladbě, ovšem to už byly jeho dny takřka sečteny. Smutný konec přišel rychle, a když 24. listopadu 1991 zemřel, byla to pro Kiss největší rána za celou dobu jejich dosavadní existence. Kapela přišla nejen o bubeníka, ale i o výborného parťáka, který ji v krušných dobách začátku osmdesátých let pomohl znovu získat sílu. Pokud se v současnosti zeptáte na Erica Carra jak Paula Stanleyho, tak Genea Simmonse, oba nešetří superlativy na adresu bubeníka, který naposledy vydechl už před třiceti lety.
„Během doby, kterou Eric strávil Kiss, byl hlavní sílou kapely. Nejen hudební, ale hlavně duchovní. Jeho boj s rakovinou byl o to krutější kvůli jeho laskavé povaze. Nikdy nikomu neublížil, o nikom nemluvil špatně. Byla to skutečně dobrá duše Kiss. Není den, abych na něj nevzpomněl, i když už je to tak dlouho, co zemřel.“ Paul Stanley
O Carrově nástupci bylo vlastně rozhodnuto předem. Prvním, na koho padla volba, byl Eric Singer, který Carra zastupoval už na samém sklonku jeho života, i přesto, že v té době byl na turné s Alicem Cooperem a kapele se denně ozývali desítky jiných bubeníků. Singer vstoupil do světa hudebního byznysu v polovině osmdesátých let, kdy se v letech 1984 a 1985 stal koncertním bubeníkem Lity Ford. A jelikož cesty osudu jsou provázané, na Singera si vzpomněl Tony Iommi, ikonický kytarista Black Sabbath, který v té době udržoval milostný poměr právě s Litou Ford, když se pokoušel znovu postavit na nohy svou legendární kapelu. Singer se tak stal na čas oporou Black Sabbath, s kterými natočil dvě alba „Seventh Star“ a „The Eternal Idol“, aby pak svůj osud spojil s bývalým kytaristou Ozzyho Osbournea Jakem E. Leem v kapele Badlands. Z té zamířil k Paulovi Stanleymu, což pro něho byla vstupenka do světa Kiss, v jejichž řadách je s několikaletou přestávkou dodnes. „Cítil jsem se na vrcholu blaha a nebral jsem to na lehkou váhu,“ řekl ke svému vstupu do kapely Singer. „Jsem jediný člověk, který se kdy stal členem Kiss a přitom byl od začátku jejich věrným fanouškem. Od prvního okamžiku jsem Kiss propadl.“
Kromě příchodu Erica Carra se v řadách Kiss udála ještě jedna velmi důležitá věc, tou bylo znovuangažování producenta Boba Ezrina, s nímž kapela naposledy spolupracovala na propadáku „(Music From) The Elder“, a částečný návrat Vinnieho Vincenta. „Genea a Paula jsem potkal náhodou ve studiu A&M a trochu jsme si povídali,“ přiblížil tehdejší dobu Vincent. „Neviděl jsem je roky a bylo příjemné se s nimi znovu sejít. Brzy potom mi Gene zavolal a zeptal se, jestli bych nechtěl něco složit pro jejich nové album. Připadalo mi to jako skvělý nápad.“ První plodem spolupráce Vinnieho Vincenta s Genem Simmonsem se stala brutální a těžkotonážní věc „Unholy“, o které bylo rozhodnuto jako o otvíráku alba. Ne náhodou. Doba se změnila a na popěvky typu „Crazy Crazy Nights“ se dívali dospívající fanoušci Kiss skrz prsty. A kapela byla zvyklá jít s dobou. „Trval jsem na tom, aby „Unholy“ byla první. Byla to totálně metalová věc pro metalové rozhlasové stanice. Na rozjezd byl zkrátka třeba metalový hit. Navíc Gene změnil image, nechal si narůst vousy a na pódiu nosil opravdu metalové oblečení,“ řekl tehdejší manažer Kiss Larry Mazer. A tah se zařazením „Unholy“ se ukázal jako skvělý. Byla to rána mezi oči, která ukázala Kiss v pravé podobě pro devadesátá léta.
„Unholy“ nastínila, jak celá deska bude vypadat. Po osmdesátých letech, kdy kapela byla takřka v režii Paula Stanleyho, se o slovo znovu hlásil Gene Simmons. Nejen se zmíněnou úvodní věcí, která se stala poznávacím znamením alba, ale i s velice dobrými skladbami „Domino“, „Paralyzed“ nebo „Thou Shalt Not“, na které se Simmonsem spolupracoval bývalý zpěvák kapely Silent Rage Jesse Damon. Právě basistovy skladby ukazují novou stránku Kiss, která je diametrálně odlišná od toho, co kapela dělala v druhé polovině osmdesátých let a svým temným výrazem ji trochu vrací k albu „Creatures Of The Night“. I Paul Stanley už opustil popmetalový výraz, a vědom si toho, že hairmetalové hnutí je ve stádiu klinické smrti, i on přiostřil svůj rukopis. Výsledkem jsou výtečné hymny „Tough Love“ nebo skvělá rebelská „I Just Wanna“, napsaná za asistence Vinnieho Vincenta. Z konceptu desky se vymyká klasická popmetalová balada „Everry Time I Look At You“, působící spíše jako ozvěna hitu „Forever“ z předchozího alba „Hot In The Shade“, a závěrečná položka „Carr Jam 1981“, což je bubenická exhibice Erica Carra, natočená v roce 1981. I tímto způsobem se dala vyseknout pocta starému kámošovi, který Kiss celou dobu svého působení miloval celým srdcem…
„Revenge“ dokonale přenesla Kiss do devadesátých let. Najednou z nich nebyla parta miláčků glammetalových módních salonů, ale kapela respektovaná i u části metalového publika. Jenže byla divná doba. Na Kiss se znovu pohlíželo jako na dinosaury, navíc spjaté s osmdesátými lety, což nevyhovovalo mladým ročníkům, hledícím na trendy ze Seattlu. Přestože album vylétlo na šestou příčku Billboard Top 200, zůstalo pod platinovou metou, což byla věc, která se kapele moc nelíbila. Navíc přišly problémy s vydavatelskou firmou, kde se vyměnilo osazenstvo rozhodující o podporách pro kapely, na čemž Kiss byli rovněž biti. „Firma nám nevyšla vstříc, což byla veliká škoda,“ shrnul situaci Larry Mazer. Přesto si kapela za deskou stála a pokud se dnes zeptáte Paula Stanleyho i Genea Simmonse na jejich nejoblíbenější alba Kiss, „Revenge“ v jejich výčtu nebude chybět.
„Revenge“ mě asi uspokojilo nejvíc ze všech desek Kiss, na kterých jsem pracoval od „Creatures Of The Night“. Je to jedna z našich nejlepších desek, protože na ní pracoval Bob Ezrin… Právě on z nás vyždímal tyhle skladby. A říkám to i přesto, že já nejsem zrovna ten typ, co umí snadno lidi kolem sebe pochválit.“ Gene Simmons
„Temné album do temné doby,“ zaznělo v dobové recenzi na „Revenge“. Kiss se sice vzpamatovali ze smrti Erica Carra, která je paralyzovala na několik dlouhých týdnů, ovšem museli čelit dalším výzvám. Zejména vlně grunge ze Seattlu, díky které svět skoro až nábožně naslouchal Kurtu Cobainovi, který ovšem o Kiss nemluvil zrovna v superlativech. Došlo i k definitivnímu ukončení spolupráce s Vinniem Vincentem, jehož znovu vzrůstající ego naráželo na odpor zejména u Genea Simmonse. „Vím, že s tímhle chlápkem už nikdy nechci mít nic společného,“ řekl po natáčení „Revenge“ basista. Jeho skladby v Kiss ale žily dál… Některé z nich kapela použila pro živé album „Alive III“, které vyšlo v květnu 1993 a mělo navázat na úspěšné a vlastně i přelomové počiny „Alive!“ a „Alive II“ ze sedmdesátých let. Ovšem kultovní status se „trojce“ nikdy nepodařilo docílit, přestože za staršími živáky příliš nezaostává. Divoké a nečekané události však už byly za dveřmi…
|
