Za osm let své existence by se už ruští Elisaday na první album určitě zmohli, na dosud vydaných kraťasech by se vhodného materiálu našel dostatek. Důvod toho, že i v letošním roce došlo pouze na čtyřskladbové EP by mohl být v tom, že před dvěma lety se Elisaday rozhodli do svého symfonického metalu přidat více epičnosti a cinematičnosti, a tím nahlížet na své vnímání žánru trochu jinou optikou.
Pokud na vás z tohoto prohlášení dýchá směrovka k představě o přílišné košatosti, přeplácanosti, či přeprodukovanosti, buďte zcela v klidu – Elisaday mohu s klidným svědomím doporučit těm, kterým vadí, že u řady kapel symfonického metalu se pod bombastickou produkcí schovává fakt, že se kamsi vytratila samotná hudba a hraje se čím dál tím víc jen na efekt. I přesto, že výpravnost v tvorbě Elisaday je jasně patrná a dramatičnost velice silná, civilní, jemný a přitažlivý projev Lyubov Dunaevy, melodická lehkost a určitá skromnost celé nahrávky ponechávají muzice její čistou přirozenost a díky tomu EP „Auftakt“ účinně staví na nevtíravé náladě.
A přitom je čtyřpoložkový koktejl poměrně pestře namíchaný. Úvod „Inner War“ zní velice napínavě, při vstupu něžného vokálu napětí trochu poleví, křehkost, decentní smyčce, využívající nádech klasické hudby, hudební hravost i detailní propracovanost, to vše směřuje k intenzivnímu narůstání naléhavosti skladby. Jemná „Fire And Ice“ v úvodu nasákne bombastičností, která s nástupem zpěvu poleví a dá vyniknout hladivě optimistickému hlasu a snové náladě.
S „Poison Ring“ vstoupí do hry nejen orientální motivy a opětovná hravá dramatičnost, ale i komplikovanější struktura skladby – nehraje se na žádné složitosti, ale i tak není snadné odhadnout, kam útočnější Lyubov se svým ansámblem zamíří. V závěrečné desetiminutové suitě celkově zasněnou atmosféru docela nekompromisně zboří mužský element. Přesto pod agresivním chropotem se stále můžete dopátrat hudební hravosti a díky přechodu do čistého zpěvu se můžou hlasy Ilianda Ferra a Lyubov Dunaevy proplést do smyslného duetu.
Emotivní deska, která nepotřebuje žádné nabubřelé berličky, protože staví na písničce. V tomhle případě nikoliv v jednoduchosti, ale v přirozenosti a výborných melodiích je největší síla.
|
