Zabrousíte-li na stránky power-thrashové bandy Thola, nelze přehlédnout, že se švýcarská pětice ráda ohání pojmem metalový cirkus. Tuhle charakteristiku rozvíjí konstatováním, že přináší nekompromisní, rychlý, těžký a někdy velmi hravý metal. Dokážete-li v této definici najít třeba Metal Church, mohli byste věnovat pozornost i třetímu albu Švýcarů „Somewhere“
Tento název nese i úvodní titulní skladba, v níž brzy po krátkém a tichém úvodu nastane řežba. Ihned je jasné, že se Thola ráda pohybuje ve vodách řízného heavy/thrash metalu amerického střihu. Důraz je kladen na úderné bicí, divokost, ale také na vzletný refrén. Už tady lze narazit na pararely s Metal Church nebo s odlehčenými Nevermore. Nechybí bohatá instrumentace, Thola se nebojí to rozbalit a muzikanti ukazují, že jsou velice schopní. „March Of The Lost Generation“ pokračuje ve stejném duchu. Je zde více kláves a s tím spojené atmosféry, ale kytarový zvuk hraje prim. V hudbě jsou patrně progové prvky, především díky oblibě v častých změnách rytmu a hře s detaily.
Ačkoliv Thola nedělá žádné prvoplánové hity, „Heroes“ má potenciál vás ihned dostat skvělým refrénem. „P.A.R.A.S.I.T.E.“ ukazuje, jak kapela dokáže zcela samozřejmě přecházet od klasického „hevíku“ k thrash metalu. Tohle mají pánové v malíku. Tato skladba patří k pilířům alba, a pokud bych měl vybrat jednu píseň, kterou byste si měli poslechnout, byla by to právě tato. Překvapí rozsáhlá sedmiminutová „X-treme“, kde se Thola vymkne kontrole a rozehrává své nejdivočejší představení. Spousta rytmických, melodických a náladových změn je extrémní. Thomi Rauch zpívá poměrně vysoko a připomíná zpěváky z osmdesátých let, všimnut si lze i podobností s Geoffem Tateem.
Zvuk nahrávky není z nejmodernějších a i díky tomu působí nahrávka lehce archaicky. Což dobře pasuje se samotnou hudbou, která se klaní spíše klasickému metalu, přesto Thola zároveň zvládá absorbovat i současné metalové postupy, což je znát například v riffech. „Somewhere“ je velice pohodová deska. Poslouchá se lehce a dokáže pobavit. I přes kvalitní skladatelské schopnosti kapely nemá vyloženě vyčnívající skladbu (snad jen „P.A.R.A.S.I.T.E.“ by mohla být kandidát) a celkově nepůsobí nějak výrazně. Thola nabízí povedený mix heavy a thrash metalu s progovým kořením. Album není překombinované ani přeprodukované a užijí si jej především posluchači, co mají rádi klasický metal, kde není tolik moderních zvuků. Kvalitní a poctivý kus muziky.
|
