Když před deseti lety rozpustil Carsten „Lizard“ Schulz kapelu Evidence One, hudební svět sice neopustil, ale dal přednost před fungující kapelou nárazovým projektům. K těm nejvýraznějším patřila spolupráce s americkým kytaristou Eddiem Lavallem v Lavalle a s polským strunobijcem Boguslawem Balcerakem v Crylord. Každý rok se v Carstenově portfoliu objeví nová alba, která zpravidla žánrově oscilují poblíž hard rockového území, ale není výjimkou, když se Carsten od tohoto kořene zatoulá o kousek dál. Spolupráce s francouzskými lehkými rockovými progresivisty Devoid patří k těm, u kterých by na prvních pohled člověk Carstena možná nehledal, nicméně už čtyři roky stará prvotina „Cup Of Tea“ ukázala, že propojit zmíněné styly nedělá kytaristovi Shadu Maeovi (najdete ho i pod jménem Maël Saoût) a Carstenovi žádné potíže a že tohle spojení zní velmi přirozeně.
Před letošní novinkou „Lonely Eye Movement“ Devoid docela výrazně zamíchali sestavou. Personální rošáda však nesebrala kapele chuť (ani možnost) pouštět se do propracovaných technických pasáží, kytarová ekvilibristika, výživné klávesy i velmi neposedné bicí však kloužou na natolik přístupných melodiích, abyste neměli ani na moment pocit jakékoliv upracovanosti či přehnané složitosti. I Carstenův hlas do téhle kombinace ideálně zapadá, je vidět, že mu vyhovuje, když může přecházet od syrovějšího výrazu k čistému zpěvu a že se jako ryba ve vodě cítí ve spletitějších kompozicích, jejichž vývoj není vždy úplně lehké odhadnout. O tomhle je téměř celé album, nicméně snaha nasadit hned na úvod pro kapelu nejtypičtější a nejvýraznější kousek je jasně pochopitelná – pokud vám zavoní proměnlivá titulní skladba, je jisté, že se s Devoid nerozejdete po krátké známosti. Tak vzrušující náladu jako v úvodu se sice Devoid nepodaří udržet v rámci celé desky, ale drobné nuance v podobě elegantního napětí v „Man Without Fear“, dynamika v „Impostor“, jemný vliv AOR ve „Waiting For The Storm“, či proplétané a capella finále v „Stroboscope Life“ mají své nesporné kouzlo. A co teprve, když Devoid pustí ke slovu saxofon… Díky němu je instrumentální závěrečná tečka „Wood And Wind“ naprosto dokonalým pohlazením a vyvrcholením předchozího děje (a to zpěv v rámci desky považuju za jednoho z hlavních hybatelů děje).
Základní myšlenkou pro založení Devoid byl fakt, že Shad se chtěl na začátku minulé dekády zaměřit na poutavější podobu progresivního rocku, do které by dostal více rockových vlivů. Co na tom, že tahle cesta přivedla do hibernace tehdejší projekt Shadyon, důležité je, že Devoid tuhle vizi beze zbytku naplnili.
|
