Jsou alba, která vycházejí ve stínu smutných událostí a jejich znění je jimi poznamenáno. Pozadí vzniku „Ascension Codes“ od někdejších průkopníků progresivního death metalu, floridských Cynic, je chmurné jako nejčernější mraky. Jako nesmiřitelný bůh pomsty z nich vystupuje Paul Masvidal, odhodlaný porvat se s tragickým osudem, který se loni u Cynic naplnil. Nejprve v lednu 2020 zemřel bubeník Sean Reinert, který byl Masvidalovým životním partnerem a v prosinci téhož roku jej na druhý břeh následoval basista Sean Malone, jenž se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života. Paul Masvidal zůstal sám. Ve hře prý bylo okamžité ukončení činnosti Cynic, ale nakonec mu tvorba alba, kterou započal ještě se svými zesnulými spoluhráči, posloužila jako ventil z těžké životní situace. Právě proto se do „Ascension Codes“ zhmotnily všechny frustrace, deprese a tíseň, a výsledkem je neuchopitelná hudební hmota plná emocí a těžké atmosféry.
Dávno pryč jsou doby, kdy Masvidal byl členem sestavy legendárních Death, s nimiž natočil kultovní album „Human“. Pryč jsou i doby, kdy po odchodu od Chucka Schuldinera založil vlastní projekt Cynic a vydal základní kámen technického death metalu (šmrncnutého jazzem), album „Focus“. To je uváděno mnoha fanoušky žánru jako nehynoucí klasika, ovšem to jsou jen slova, na které Masvidal nedá. Je umělcem, neustále objevujícím nové možnosti a neprobádaná teritoria. Je tím, kdo Cynic posouvá stále dál od deathmetalového výrazu. Když si dnes položíte vedle sebe „Focus“ a „Ascension Codes“, těžko byste soudili, že je nahrál jeden a ten samý člověk. Jeho kytara je stále rozpoznatelná a charakteristická, ovšem stylové směřování je naprosto odlišné. Vše je otočeno o sto osmdesát stupňů, nesází se žádné tvrdé riffy, deathmetalový murmur je dávno zapomenut v minulosti…
Posun od „Focus“ až k „Ascension Codes“ byl postupný, nic se neodehrálo naráz. Každé další album ubíralo část futuristického death metalu a točilo se stále více do vod progresivního rocku či jakési meditační hudby. Fanoušci, kteří v průběhu let vynesli „Focus“ až do nebes, ale byli na poplach. Kapela ztrácela stále víc původní výraz a ten nahrazoval jiný. Přemýšlivější, atmosféričtější a instrumentálnější. Masvidal rezignoval na charakteristické vokály a stále více nechává prostor pro vyhrávky jednotlivých nástrojů. Tím představuje nové členy, přestože jeho kytara nad nimi dělá jakýsi dohled a ční z desky jako hlavní výrazový prvek. Masvidal je kytaristou od pána boha a dokáže udělat zajímavé kompozice i s absencí zpěvu. Jsou sice stále více neuchopitelné a velmi složité na poslech, ovšem na druhou stranu hloubavé a hypnotizující.
„Ascension Codes“ je jednolitá masa hudby, místy ambientně potemnělá, jinde zuřivější. Stále více se Cynic noří do hájemství progrocku, v němž je místo i pro jazzové experimenty, ale i melodické nápady, které se ve chvilkách nenadálého projasnění soundu dotýkají až space rocku či AOR. Skladby pospojované ambientními předěly jakoby odlétaly do jiné dimenze, do paralelního vesmíru, kde vše má zcela jiná pravidla než běžné hudební zákonitosti. I Masvidalův spoře se objevující hlas (nejvíce ho lze zaslechnout v kompozici „Elements And Their Inhabitans“) zní více odlidštěně než v minulosti. Je čistý, zbavený veškerého deathmetalového chropotu, ale stále modulovaný vokodérem, což mu dodává trochu vesmírného patosu. I to je prvek, který „Ascension Codes“ dává jiný rozměr, než měla předchozí alba. Další přerod je dokonán, výsledný sound ještě více ztěžkl, místy se utápí ve vlastní hudební bolesti, ale dostal na oplátku ještě větší astrální příchuť.
Poslech „Ascension Codes“ je velkým zážitkem, při kterém zapomenete na každodenní život a ponoříte se do jiného světa, v němž panují zcela odlišné zákonitosti. Masvidal po prožitém utrpění objevuje znovu svůj vlastní Grál, ačkoliv je už z jiného materiálu, než byl ten původní. Novinka proto zní přesvědčivěji než obě comebacková alba, i když žije naprosto jiným životem, než tím, jaký byl kapele dán do vínku v devadesátých letech.
|
