Přestože alba „Please Please Me“ a „With The Beatles“ patří spíše ke slabší polovině diskografie, The Beatles stačila k tomu, aby z nich udělala hvězdu světového formátu. To co nejprve zasáhlo Velkou Británii a přelilo se do kontinentální Evropy, nyní zažívala i Amerika. Říkalo se tomu Beatlemánie, protože kam se John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr hnuli, tam je pronásledovaly ječící fanoušci, kteří se chtěli osobně seznámit s těmi, kdo píše tak skvělé, jednoduché, ale přesto geniální skladby. Pro mladé kluky, kteří ještě před dvěma lety hráli po malých klubech doslova za párek a pivo, to bylo něco neskutečného, šíleného. To je věrně vidět ve filmu „A Hard`s Night“, jenž humorným způsobem přibližuje jeden den uprostřed Beatlemánie. Sami sebe si v něm zahráli členové kapely, kteří byli scénářem nadšeni, protože v něm mohli uplatit svůj typicky britský humor, Tím byl unešen hlavně John Lennon, který se nedržel scénáře a s pověstí největšího rebela v The Beatles neustále improvizoval.
Film vznikl během pouhých šesti dnů i spolu s albem je vyvrcholením a uzavřením úvodní fáze vývoje kapely. Beatles se představují naposledy jako uhlazení hošíci, perfektně oblečení v padnoucích kvádrech. „Já jsem tohle oblečení nesnášel,“ říkal později John Lennon, „byl to velký boj mezi mnou a Georgem na jedné straně a Paulem a Brianem Epsteinem na straně druhé. Byl to Brian, který nás navlékl do nažehlených hadrů a Paul ho v tom podporoval. Mě to nesedělo, tak jsem popichoval George, abychom se vzbouřili. Vyhodíme ty hnusný hadry z okna, jsem mu říkal. Nakonec moje vzpoura byla jen v tom, že jsem nosil rozepnutý knoflík a povolenou kravatu. Ale jak to viděl Paul, okamžitě přiběhl a upravil mě.“ Postupně tato image brala za své, i když ve filmu a na obalu alba „A Hard Day`s Night“ působí The Beatles jako parta postpubertálních elegantních slušňáků.
Skladby se stávaly propracovanější a Lennon s McCartneyem si pohrávali s melodiemi s takovou lehkostí, až to bralo dech. Sypali z rukávu jeden hit za druhým, což bylo v rychlosti, v jaké album vznikalo, pozoruhodné. „Vždycky jsem chtěl, aby moje skladby zněly jako já a ty Paulovy jako Paul. Pracovali jsme sice občas dohromady, ale největší věci vznikaly, když jsme psali odděleně,“ tvrdil Lennon a na „A Hard Day`s Night“ se tento model skládání osvědčil. Převahu měl Lennon, který je (alespoň co se vokální účasti týče) na desce zastoupen v devíti ze třinácti skladeb. Ty nesou především jeho otisk, nejsou tak hitové jako dva jasné trháky alba, titulní věc a „Can`t Buy My Love“, ve kterých je více cítit vliv Paula McCartneyho. Naprosto se rezignovalo na coververze, které tvořily důležitou složku předchozích desek a pod všemi skladbami je podepsána autorská dvojice Lennon – McCartney, což byl důležitý posun, protože kapela se vyprofilovala v samostatně žijící organismus, navíc disponující obrovským tvůrčím potenciálem.
„A Hard Day`s Night“ podpořilo chuť kapely po vlastní tvorbě a hity na desce podnítily ještě větší zájem o kapelu. Dnes celá řada z nich patří do zlatého fondu světové populární hudby. Nejzářivější, „A Hard Day`s Night“ a „Can`t Buy My Love“ jsou doplňovány skvělou „I Should Have Known Better“, což je Lennonův nejlepší vokální výkon na albu, krásně temnou „And I Love Her“, „Tell Me Why“ či „Any Time At All“, v nichž je jasně znát posun, který The Beatles prodělali. Nemění se výraz, mnohem větší důraz se klade na melodičtější postupy, hitové chvilky a silné harmonie, které se stávaly nejsilnější zbraní kapely. Důležitým faktem je, že kytarista George Harrison začal používat dvanáctistrunnou kytaru Rickenbacker, jež dodávala jeho vyhrávkám zvonivější charakter, čímž se stávaly pestřejšími. Jestliže první dvě desky trpěly nevyváženou produkcí a řada skladeb byla skoro až nesmyslně stažena do fade outu, na „A Hard Day`s Night“ si kapela (a producent George Martin) pohrála i s tímto aspektem, čímž dílo získává na ucelenosti.
Přestože padly názvy několika skladeb, není možné je označit za vrcholy, těch je na desce všech třináct. „A Hard Day`s Night“ pobláznilo ještě více lidí než první dvě alba. Kapela si ve své pozici kolosální světové hvězdy libovala i když monstróznější popularita si začínala vybírat svou daň. Docházelo k výtržnostem mezi lidmi, na které nezbyly lístky na beznadějně vyprodané koncerty. Pobláznění fanoušci pronásledovali kapelu na každém kroku, pro členy bylo takřka nemožné vyjít na ulici bez toho, aby nebyli okamžitě obsypáni hordami chtivých příznivců. John Lennon později přiznával, že právě v dobách největší Beatlemánie si vypěstoval slušný návyk na drogy. „Potřeboval jsem nějaké drogy, abych přežil,“ tvrdil, „ostatní taky, ale já toho bral vždycky víc.“ To byl jen začátek, v podstatě ještě nevinný, i když odvrácená strana slávy začínala cenit zuby.
„A Hard Day`s Night” byla první deskou, která vyšla takřka najednou ve Velké Británii, Evropě i v Americe. Zámořské vydání se od evropského liší (a vice připomíná skutečný soundtrack k filmu) nejen pořadím skladeb, ale i jejich formou. „I Should Have Known Better“, „And I Love Her“ a titulní „A Hard Day`s Night“ byly na albu zastoupeny ve dvou verzích (druhá byla instrumentální), přičemž na něm chyběla pětice skladeb z druhé strany evropského vydání. Tím samozřejmě americká edice trpěla, což však tehdejším fanouškům nevadilo a desku kupovali v milionových nákladech. Hvězda The Beatles stále stoupala a zdálo se, že na světě není síla, která by je dokázala zastavit. Navíc, když měli na kontě album, které si jako první zaslouží absolutorium.
|
