Italští Beriedir na promo fotkách vypadají trochu jako členové klubu mladých křesťanů nebo šetřiví občané, co si oblečení ušili z rozstříhaných prostěradel. Nicméně jde o pětici mladých muzikantů holdujících progresivnímu metalu. Tento žánr hrají od roku 2015 a nyní jim vyšla druhá dlouhohrající deska „Aqva“. Hned desítka skladeb se bude snažit bojovat o vaši přízeň.
„At Candle Light“ spustí poměrně hutný a tvrdý prog metal, který se dá přirovnat k americkým Symphony X. Rytmika je důrazná a riffy kousavé. Ačkoliv se muzika neutápí v nějakých velkolepých aranžmá, atmosféra působí epicky. Vše odlehčuje hlas zpěváka Stefana, který nezpívá kdovíjak vysoko, ale jeho hlas zní jemně. „Departure Song“ pokračuje v nadupaném metalu a rychlém tempu. Beriedir se libují v klenutých melodiích a pasážích bohatých na klávesy. Trochu v tomto ohledu připomenou domácí Ascendancy. Samozřejmostí jsou různé rytmické změny, zpomalování, zrychlování či další aspekty (klávesová a kytarová sóla, mnohdy nesnadno čitelná stavba skladeb), nicméně nic progresivního Beriedir nepřináší. Jejich melodické choutky mohou připomenout Secret Sphere či Labӱrinth, práce s klávesami ukáže na Stratovarius.
Výhodou Beriedir je, že ačkoliv se dají přirovnat k mnoha jménům, zachovávají si svůj přístup a jsou poměrně osobití. Problémem nahrávky je skutečnost, že v její prostřední části zapadne do vlastní pohodlnosti, chybí jakýkoliv moment překvapení a skladby jsou si podobné. V promo materiálech je uvedeno, že Beriedir zabrušují do vod melodického death metalu, to přijde však jen velmi výjimečně, jde jen o pokusy o growl v úvodní skladbě a v závěrečné „Moonlight Requiem“, která je nejprogresivnějším kouskem nahrávky. Překvapí nejen melo-death metalovými pasážemi, ale taky Stefanovým ječáke“, který se objevuje jen zde.
„Aqva“ má zajímavou atmosféru, dobré riffy a zábavné melodie. Zpěvák svým jemným hlasem může být pro některé posluchače problémem, ale v zásadě odvádí velice dobrý výkon. Negativem nahrávky je její průhlednost - možná vás strhnou první tři skladby, ale poté nadšení klesá, když zjistíte, že Beriedir vlastně hrají stále to samé. Čest výjimce, jakou je povedená „Moonlight Requiem“. Skladby na „Aqva“ jsou dobré a Beriedir nehrají vůbec špatně, jen chybí větší pestrost. Album je v každém případě nadprůměrné a dá se doporučit především fanouškům kapel, uvedených výše.
|
