Vše, co budou reprezentovat The Troops Of Doom, bylo ukázáno na debutovém EP „The Rise Of Heresy“ z roku 2020. Sousloví „Troops Of Doom“ se poprvé objevilo na debutu „Morbid Visions“ budoucí brazilské hvězdy Sepultura a zde je třeba hledat kořeny kapely, která nese totožný název. Nejde o obdivovatele tehdejší tváře kapely bratří Cavalerů, ale o novou partu jejich tehdejšího spoluhráče, kytaristy Jaira Guedze. Ten se Sepulturou natočil pouze debut, aby byl nahrazen všestrannějším Andreasem Kisserem, ovšem i to stačilo k tomu, aby Guedz plně definoval styl, který jej bude provázet jeho hudebním životem. Už je to dávno, i Sepultura v průběhu let udělala velký krok jiným směrem, ale Guedzova myšlenka zůstala v polovině osmdesátých let. Tehdy se o slovo hlásil brazilský underground a kapely Sarcófago, Holocausto či Vulcano, prezentující se ještě více divošským stylem než americké thrash/deathmetalové party. Tato doba ožívá v tvorbě Guedzovy současné kapely. Nejde o old school se vším všudy, ale na novátorské postupy se u The Troops Of Doom nehraje.
Jestliže Sepultura zamířila do Ameriky, aby v devadesátých letech nasála zcela odlišné vlivy, Guedz zůstal v brazilském pekle Belo Horizonte. Léta vybrušoval tamní specifický zvuk, a i když se koncem devadesátých let představil (jako basista) v groovemetalové kapele Eminence, vždycky vzýval svoje kořeny, vyrostlé na odkazu Slayer, Hellhammer, Possessed či Celtic Frost. Hudba těchto veličin s nezanedbatelnou esencí původní Sepultury rezonuje tvorbou The Troops Of Doom. Bylo tomu tak na debutovém EP „The Rise Of Heresy“, je tomu tak na prvním albu „Antichrist Reborn“. Vše je v pořádku, alespoň pro staré fanoušky, pro které je deska určena především. Naštěstí kapela svůj výraz neuzamkla někdy v roce 1985, a i když se o nějaké novotě mluvit nedá, zvuk i produkce z „Antichrist Reborn“ dělají dílo hodné současnosti.
Deska zní natlakovaně, což je její velká deviza. I nejomšelejší kytarový riff (ano, jsou tu…) dostává slušný kabátek, což výrazně sbírá body pro výsledný dojem. The Troops Of Doom nejsou žádní geniální skladatelé, ale tento mírný nedostatek vyvažují energií, poctivou instrumentací a pečlivým zachováváním žánrové čistoty. To jim jde takřka dokonale. V jednom rozpáleném kotli vaří thrashové i deathové ingredience, občasně dochucované prastarými blackmetalovými feferonkami a občas se jim podaří z pekelné lázně vytáhnout výstavní kus. V „Pray Into The Abyss“ si kapela pečlivě hraje s pestrostí kytarové práce, jindy vypustí do světa rozzuřenou bestii ve stylu úvodní dvojice „Dethroned Messiah“ a „Far From Your God“. Tyto položky jsou pro „Antichrist Reborn“ nejdůležitější, protože přesně shrnují podstatu The Troops Of Doom. Na druhou stranu je třeba říci, že ani jedna z ostatních skladeb se za ně skrývat nemusí, kapele se podařilo natočit album docela dobře vyvážené.
Je třeba vyzdvihnout vokální projev Alexe Kafera, který se za poslední dobu zlepšil, dnes si je naprosto jistý v kramflecích a podává skutečně sebevědomý výkon. Stačí si oslechnout jeho styl ve skladbě „A Queda“, v níž převedl výkon hodný nejlepších zpěváků z extrémní části metalového spektra. Guedz v něm našel skutečně hodnotného spoluhráče a je trochu s podivem, že v jiných projektech, kterých Kafer má, pořád vystupuje spíše v roli basisty, kytaristy, v minulosti i bubeníka. Je znát, že do frontmanské role už Kafer dorostl. I díky němu je deska tím lepším, co dnes brazilský metalový underground nabízí. Není stylově převratná, ale ve svém teritoriu se vyzná velice dobře.
Od Guedze a jeho The Troops Of Doom se nedá čekat progres, jaký po jeho odchodu převedla Sepultura, protože cílí především na fanoušky, kterým experimenty bratří Cavelerových z devadesátých let a nakonec ani současná tvář Sepultury (ani Soulfly nebo Cavalera Conspiracy) není příliš po chuti. Více než solidní práce pracovitých dělníků metalového podsvětí, chlápků, kteří ví, co hrají a dělají to s velkým nadhledem.
|
