Jeden ze zakladatelů a tvůrců italských heavíků Septem, kytarista Francesco Scontrini, svou anabázi v kapele po minulém albu „Living Storm“ zabalil. Nahradil jej Luca Riggio, který převzal nejen šest strun, ale pustil se i do hrubšího zpěvu, a dělá to takovým způsobem, že papírově významná změna není na první (a možná ani na druhý) pohled nějak zřetelná. Téměř by se dalo říct, že u Septem je všechno v zaběhlých kolejích a na albu „Pseudonica“ by mělo být možné užít si porci nijak objevného, ale solidně zahraného, energického heavy metalu, pokukujícího po dávné britské vlně. Jenže Septem mají ve svých řadách také poměrně svébytného křiklouna Daniele Armaniho, který jazýček vah aktuálně docela významně rozkolísává.
Na„Pseudonice“ se tak Septem perou sami se sebou. Umí vystřihnout dobrou melodii, jejich kytary se většinou nápaditě proplétají a koušou a rytmika dovede slušně nakopnout, takže nažhavená „Blood And Soul“ s trochou thrashového dopingu chytne na první dobrou, jenže rozevlátý, afektovaný a chvílemi značně neohrabaný Armaniho hlas, o který Septem zakopávají už v předchozí „The Other Side“ zní docela protivně, a až nástup Riggiova harshe dá skladbě výrazný a smysluplný tvar. Jen v momentě, kdy Armani rezignuje na jakoukoliv na sílu tlačenou teatrálnost a nasadí civilní a uvolněný výraz, začne snažení Septem nabírat pevnější obrysy. Tedy alespoň za předpokladu, že jste příznivcem vláčnějších temp a atmosféričtějších poloh – „Sa Femmina Accabadora“ a „Call Of Love“ se paradoxně mohou stát jako celek nejpřesvědčivějšími položkami. Což ve světle toho, že zabijácká energie, riffová šavlovaná šikovných kytar, dravost, podtrhnutá přesvědčivost harshe v „Devil In Disguise“ má ohromný potenciál, který zpěvákův hlas nemilosrdně pohřbí, je poměrně škoda.
Soudě podle prvních dvou desek Septem nikdy nebyli předurčeni k tomu, aby hráli nejvyšší ligu. Ale dalo se spolehnout na to, že z nich vypadne solidní muzika, která stojí za poslech. Tentokrát nejslabší článek italské pětice tak výrazně promluvil do konečného výsledku, že přes vydařený základ kvarteta instrumentalistů tahle jistota už neplatí.
|
