Asgaard je pro kapelu fajn jméno. Tedy pokud by měla texty věnující se severské mytologii. Posluchač metalu by pak možná čekal něco ve stylu Amon Amarth, jenže polští Asgaard jsou úplně jinde.
Základem jejich hudby je gothic metal. Skupina má na kontě za osmadvacet let existence sedm řadových desek, přičemž novinka „What If…“ vychází po desetileté pauze.
„Sisyphus“ vypustí vlnu melancholie. Na úvodní kousek je song poměrně pomalý či rozvážný, takřka načichlý doom metalem, nicméně zdaleka není tak hutný. O atmosféru se starají výrazné klávesy a smutný zpěv zpěváka s pseudonymem Quazarre. Skladba je krátká a spíš posluchače připraví na budoucí věci. Například na o něco metalovější (i díky důraznější rytmice bicích) „Creeping Miss Lunacy“. Překvapivě zní song „Sny Na Jawie“, je zpívaný polsky, což písni opravdu sluší. Jedná se o baladu, ve které dá Quazarre prostor emocím. Jeho projev i hlas mohou připomenout krajany Hunter. Ti hrají trochu jiný žánr, ale v této skladbě jako by se sešli na stejném hudebním hřišti. Další písně se vrací k angličtině a metalovějšímu výrazu, přesto se nejde zbavit pocitu, že Asgaard se především tempem drží hodně při zemi. Hudba se začíná vléct.
Mírně uspávací auru přeruší nadupaná „Blind Man’s Buff“. Hudba je živější a kytary dravější. Na řadu se dostane ještě jedna skladba v mateřštině a opět je baladická. „W Sercu Nieswiata“ člověka přivádí na myšlenku, že polština kapele opravdu sedne a je škoda, že tak nenatočili celou desku. Song má dobrou melodii, emotivní zpěv a dobře znějící kytaru. Závěrečná „Not Ever Again“ má jen dvě a půl minuty, ale je zábavnější než většina alba. Kapela zní jako gothic/black metalové těleso někde z devadesátek, což je prima. Část skladby je více ovlivněna elektronikou, s čímž kontrastuje i trocha blackového krákorání. Atmosféra se povedla na jedničku, stejně jako chytlavá melodie. Je velká škoda, že album postrádá více takových živých položek.
Za pětatřicet minut je vymalováno, což je pozitivum nahrávky. Deska sice obsahuje ještě dva kousky, jedná se však pouze o rádiové verze „Sny Na Jawie“ a „W Sercu Nieswiata“.
„What If…“ je vcelku příjemná deska. Dalo by se říci pohodový gothic metal. Bohužel někdy je té pohody až moc a chybí více energie. Album je poměrně krátké a tak nepřijde doba úplné nudy, Asgaard jsou natolik solidními skladateli, že jejich hudba má vždy alespoň něco zajímavého. Album je nejsilnější na svém začátku, v polsky zpívaných skladbách a v temnější a tvrdší „Not Ever Again“. „What If…“ rozhodně stojí za poslech, ačkoliv si troufnu říci, že z nahrávky šlo vytěžit daleko víc.
|
