Tak obléknout pěkně do svátečního, vyrazíme do divadla, budou dávat Macbetha… Nepředpokládám, že by před deseti lety, když se v Basileji rodila kapela Askara, tahle věta ve zkušebně zazněla, ale stylové zaměření by celkem přesně charakterizovala. V Askaře nejspíš mají rádi stará alba Theatre Of Tragedy, chladnými je patrně nenechala ani raná díla italských Macbeth a tak druhé album švýcarské čtveřice s názvem „Lights Of Night“ se nese v duchu křehkého, melancholicky potemnělého, gotikou napuštěného vláčného metalu, v němž probíhá vytrvalý souboj mezi éterickým hlasem zpěvačky Miril Schmidt, která jemnost nahrávky zvyšuje i díky tónům svého piána, a těžkopádně uvrčeným chropotem basisty Elii Schmidta, bez něhož by užití pojmu „metal“ bylo v podstatě bezpředmětné.
Byť nejde o nejcharakterističtější polohu alba, nejsilnější momenty přinesou dvě zasněné balady s pohádkovými melodiemi a přitažlivým hlasem Miril, plným nevinnosti – uslzené pohupování v „Hibernation“ podtrhne vzrušující způsobem zakomponované cello, nevtíravě chytlavá melodie v „Seven Years“ si skvěle pohrává s atmosférou a hlavní roli má opět slavičí hlásek, smyčce, černobílé klapky a do nálady skladby ideálně vpletené kytarové sólo. V téhle konstelaci by Ansara asi dokázala album v pohodě utáhnout, nápadů na to má dost a jemná posmutnělost jí ohromně sluší. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že agresivnější výraz tuhle auru někdy až zbytečně nabourává. Zařazení zemitější „Nocturne Of Cold Misery“ po dramaticky bobtnajícím intru „The Birth Of A Star“ je proto velmi důležité, growlující Elia sice zní poněkud jednotvárně a toporně, ale kontrast, který takto vzniká, vytváří dostatečné napětí a ideální půdu pro zpěvaččinu dominanci. I když je v atmosférickém obláčku s jemnou příchutí Ansaře nejlíp, najde si i cestu k živějším momentům – „Dark Night Of The Soul Pt. 1“ zní docela uvolněně, do „Viator“ vnese Miril až roztomilou skotačivost, podpořenou i hravou kytarou, kterou se Elia systematicky snaží zahušťovat, což je občas až kontraproduktivní, protože v prosvětlených melodiích by Ansara mohla najít ještě větší sílu. Když se kapela ve finální „The King´s Song“ vrátí k působivému motivu z intra, kruh se příjemně uzavře a na stole je příjemně staromilská deska s poměrně svěžím vyzněním.
„This is the melody, strong and swinging, marching forward…“, to je základ, na kterém Ansara stojí. Silné melodie, působivá atmosféra, smyslný ženský zpěv. Ve chvílích, kdy chropot nenarušuje ženskou nadvládu a díky kontrastu ji zdůrazňuje, je všechno v nejlepším pořádku. Ne vždy se tenhle balanc podaří zachovat a pak může Ansara znít trochu nesourodě, ale naštěstí těchto momentů na „Lights Of Night“ není tolik, aby rozbily zasněnou a emotivní náladu.
|
