Kariéra americké thrashmetalové party Trauma připomíná jízdu na horské dráze. Na začátku osmdesátých let platila formace v domovském San Franciscu ve stylové kolébce zátoky Bay Area, za jednu ze žhavých akvizic, a spekulovalo se, že by mohla mít velkou budoucnost. Trvalo to jen do chvíle, než se ve městě objevil Lars Ulrich s Jamesem Hetfieldem a kapele vyfoukli basistu Cliffa Burtona, ale Trauma sílu ještě měla. Jenže vydání debutové desky „Scratch And Scream“ se protáhlo a finanční problémy kapelu dočista zastavily. Stopka trvala třicet let. Když se Trauma vrátila na scénu s albem „Rapture And Wrath“, bylo pro ni za prvé hodně pozdě, za druhé deska obsahovala nepoměrně chudší a slabší materiál, než se od legendami opředené formace čekalo. Význam ale album mělo. Odstartovalo druhou epizodu kapely, která není tak marná, jak se mohlo v roce 2015 zdát.
Ovšem Trauma má smůlu. Když třetí deska „As The World Dies“ představila silnější materiál než předchůdkyně, musela se poprat jak s personálními změnami na kytarových postech, tak i událostí nejtragičtější - smrtí původního vokalisty Donnyho Hilliera. Trauma ale flintu do žita nehodila. Jako kdyby ji Hillierova smrt vybičovala k výkonu, kapela sehnala nového zpěváka Briana Allena, s nímž dokončila desku, jíž začala natáčet ještě za Donnyho života. Když se Allen objevil, jako kdyby celou kapelu polila živá voda. Musela se vypořádat s další změnou, když ji před vydáním desky opustil basista Greg Christian, ale to na výsledek nemělo prakticky žádný vliv, protože je až překvapivě silný. Tvrdý, moderní, skvěle zprodukovaný a výtečně zazpívaný.
Zapomeňte na „Rapture And Wrath“, z níž čišela osmdesátková hniloba na sto honů, zapomeňte na snaživou „As The World Dies“. „Awakening“ nabízí zcela jiný level. Je to deska navýsost energická, plná silných skladeb, které nechávají názvuky klasického heavy metalu kdesi v dáli a nabízejí poctivou thrashovou školu, tvrdou jako kámen, přesto pestře zaranžovanou a chytře zkomponovanou. Není to bezhlavá jízda od začátku do konce, ale spíše vrstvenější, instrumentálně velmi zdatná a kompozičně nápaditá práce. Důležité je, že Trauma nezachovává přísně tradicionalistický přístup a spíše než do své minulosti hledí novým směrem. „Awakening“ není moderna za každou cenu, ale posun od minulých alb k soudobějšímu znění je markantní a je ku prospěchu věci. Každá skladba, ať jsou to hitovější „Walk Away“ a „Death Of The Angel“, masitější a údernější kusy typu „Blind“, „Voodoo“ nebo „Meat“, či mrazivá „Falling Down“, nabízí hudební dobrodružství, v němž si ruce podává klasika se soudobým přístupem.
Osobitou kapitolou je zpěv Briana Allena. Při vší úctě k zesnulému Donnymu Hillierovi, s vědomím, co vše pro kapelu udělal, je jasné, že to byl Allenův příchod, který kapelu nakopl. S ním (a producentem Juanem Urteagou) přišel moderní závan, který Trauma tolik sluší. Allen je charismatický a technicky velice zdatný vokalista, který směle může měřit síly s Timem Ripperem Owensem, jeho místy jedovatý hlas bývalého vokalistu Judas Priest připomene. Allen dokáže být pevný v nelidských výškách, dokáže štěkat ve středních polohách a umí sjet hlasem až někam k deathmetalovému murmuru, což je věc na minulých albech Trauma neslýchaná. Dodal skladbám, které jsou pestré v instrumentaci, potřebný esprit a pořádnou sílu.
„Awakening“ je jedno z velkých překvapení letošního roku. Trauma ukázala, že nepatří do starého železa, že její řazení k thrashmetalovým dinosaurům bylo hodně předčasné a soudě podle dnešního pohledu nespravedlivé. Když odhlédneme od toho, co z historického pro kapelu znamenal skvělý natlakovaný debut „Scratch And Scream“, máme v případě „Awakening“ co do činění s tím nejlepším, co Trauma za svou kostrbatou kariéru natočila.
|
