Co se stane, když se dají dohromady kytarista z powermetalových Riot V, rytmická sekce křesťanských hairmetalistů Stryper a zpěvák z talentové soutěže American Idol, který kdysi zavadil o rock n`rollový svět v Quiet Riot? Slepenec, kočkopes? Když tuto sestavu vezme do rukou italská společnost Frontiers Music, je z toho hned superskupina… Další z mnoha, o které za rok možná nikdo nebude vědět, protože muzikanti se vrátí zpět ke svým kapelám. Smysl Cleanbreak je trochu pochybný, protože jde o produkt firmy, za nímž stojí producent Alessandro Del Vecchio, ukazující svůj skladatelský rukopis asi přes sto padesátý osmý projekt, kam firma naverbovala známá jména rockové scény. Proč by Cleanbreak měli stát za pozornost? Největší důvod je pravděpodobně hlas Jamese Durbina, zpěváka z American Idol, který na albu „Cocaine Cowboys“ od Quiet Riot i na své sólové prvotině odvedl strhující vokální práci. Takovou, že se o něm dokonce mluví jako o novém Ripperu Owensovi, s kterým jej spojuje mnohé. Od silného hlasu, který dokáže létat přes řadu oktáv, přes podobnou image, i přes účast na řadě projektů různé úrovně a kvality. I s tím Durbin začíná.
Zde ho spojili se třemi ostřílenými mazáky, kteří slavili velké úspěchy už v době, kdy Durbin ležel v novorozenecké postýlce. Mike Flyntz si udělal jméno v roce 1990, kdy po boku Marka Realeho pálil riffy na jednom ze stěžejních alb Riot „The Privilegy Of Power“, aby pak s kapelou natočil všechna další díla, včetně výtečných kusů „Nightbreaker“ nebo „The Brethern Of The Long House“. Basista Perry Richardson zažil v témže roce multiplatinový úspěch s Firehouse, u nichž vydržel prakticky celou kreativní kariéru. Bubeník Robert Sweet v čase, kdy se Durbin narodil, měl za sebou oslnivá osmdesátá léta, se Stryper se s alby „Soldiers Under Command“ a „To Hell With The Devil“ dostával na roveň glam metalových hegemonů z Los Angeles i evropských heavymetalových kolegů z britských ostrovů. Jenže v Cleanbreak hra na mazáky a bažanty nefunguje. Všichni čtyři stojí jako rovnocenní partneři, i když stále jako reklamní tahák. Kreativní stránku věci má totiž na starosti Del Vecchio, což je kámen úrazu řady podobně laděných alb. Teď naštěstí Ital prožíval lepší hodinku.
Del Vecchio přesně ví, jak má znít soudobá hardrocková deska, jež chce cílit na fanoušky, kteří si libují v osmdesátých letech. Umí ji udělat i tak, aby splňovala modernější kritéria, zejména po zvukové stránce, Byla by lež tvrdit o Del Vecchiovi, že neumí napsat dobrou skladbu, ale obrovská nadprodukce se podepisuje na tom, že jeho práce splývá do jednoho neurčitého celku. „Coming Home“ je album o něm a pak až o Durbinovi, Flyntzovi, Richardsonovi a Sweetovi. Ale kupodivu to docela funguje, minimálně o něco lépe, než u řady totožných projektů. Nejsou slyšet ozvěny Quiet Riot, Stryper, Riot či Firehouse, ale chemie mezi hudebníky a producentem se sešla na celkem správném místě. Výsledkem je trochu šablonovitá, ale dobře poslouchatelná nahrávka, která nemá větší ambice, než být sezónní záležitostí. Používat v souvislosti s ní pojem rychlokvaška by ale bylo nespravedlivé.
Po hudební stránce je deska zaměnitelná s řadou projektů od Frontiers. Nemá vlastní, úzce vyprofilovanou tvář, přesto docela baví. Slušné hitové ambice ve „We Are The Warriors“, „Dream Forever“, „The Pain Of Goodbye“ nebo otvíráku „Coming Home“ jsou hmatatelné, korunované sebejistým Durbinem. Zdá se, že skladby jsou mu šité na tělo více než na loňském sólovém debutu „The Beast Awakens“ i než v řadách Quiet Riot, a je znát, že typicky zámořský hard rock, poučený heavy metalem a glamem, je jeho parketa. O třech veteránech nemusí být ani řeč, ti odvádějí skutečně precizní práci, i bez toho, aby se nějak výrazně skladatelsky podepsali pod výsledek. Natvrdo řečeno, byli odsunuti pouze do role nájemných hráčů.
Cleanbreak jsou docela chutná jednohubka. O tom, že by vydrželi déle, se dá pochybovat (možná ještě bude tak jedna deska…) a větší rozruch na rockovou scénu také nevnesou. Ale když už se k albu dostanete, nebude vás nic nutit zmáčknout stop. Skladby plynou příjemně, občas se možná přistihnete, že si podupáváte nohou, ale poté, co deska skončí, pravděpodobně si řeknete, že kdyby nevyšla, nic by se nestalo.
|
