Ze sestavy House Of Lords odpadl další kamínek, který dělal Jamesi Christianovi dlouhodobě společnost poté, co se kapela v polovině první dekády tohoto století probrala z hibernace a přes lehce kontroverzní album „The Power, na kterém hledala svoji parketu, se vrátila k jemnému hard rocku s vůní A.O.R. Sestavu před novým albem opustil bubeník B.J Zampa (i basista Chris Tristram), ale při vší úctě k jeho umění, je to v podstatě jen statistická informace. Od nové rytmiky House Of Lords stejně vyžadují hlavně to, aby byla dostatečně svěží a spolehlivá, neboť hlavní role je jasně daná – tradiční melodie a typický hlas Jamese Christiana.
To nové album „Saint And Sinners“ splňuje bezezbytku. Je možné připočítat i výrazný vklad kláves, novic Mark Mangold dostal hodně prostoru a jeho nástroj zvukem i stylem táhne House Of Lords docela výrazně do minulosti. Oč výraznější význam hrají klávesy, o to byl do pozadí odsunut kytarista Jimi Bell. To vede k tomu, že kapele je o něco usedlejší, klidnější a staromilská, ale v její muzice je takový nadhled a rocková pohoda, že to vlastně ani nevadí. I Christianův hlas se zjevně jistěji cítí v poklidnějším houpání a do dravějších poloh se pouští poměrně sporadicky. Asi nepřekvapí, že když už na to dojde, je z toho nejvýraznější příspěvek na albu – jasná hitovka „Road Warrior“ s výrazným refrénem, na níž v rámci alba sedí pojem celkově nejdravější ( o který se přetahuje se sympaticky ukřičenou a pulsující „Roll Like Thunder“, v níž i sólová Bellova kytara hraje důležitou roli), nicméně nečekejte žádnou akční divočinu, House Of Lords jsou poměrně smířliví a z jejich energie spíš příjemně mravenčí, než že by mohla trhat skály. I proto dokonale funguje šarmantní balada „Avalanch“ s krásně plačtivým vokálem a sladkou klavírní melodií. Pro zbytek alba platí jednoduchá charakteristika. Klasický melodický a velmi přístupný hard rock se vzletnými melodiemi, lákavými vokálními harmoniemi a s nasládlou polevou, jaký se od House Of Lords očekává.
House Of Lords především zásluhou kláves dají lehce vzpomenout na tři alba z minulého století. Pokud jste tuhle etapu snad nějakým nedopatřením minuli a kapelu sledujete až v posledních patnácti letech, i přes silnější příchuť černobílých klapek se můžete spolehnout na to, že s poslechem nového alba House Of Lords je to jako zapadnout do osvědčeného rockového pelíšku, v němž vás čeká tradiční spolehlivost, dobré výkony a povedené melodie.
|
