V životopise si španělská zpěvačka Ailyn (vlastním jménem Pilar Giménez García) letos odfajkuje konec druhé dekády od svého vstupu na profesionální dráhu. To, že jí sedí symfonický metal, nejlépe deklarovala při spolupráci s Mortenem Velandem v Sirenii, se kterou natočila čtyři alba, z nichž většinu lze označit za vydařenou žánrovou klasiku. Na předloňském debutu kapely Her Chariots Awaits Ailyn předvedla, že z výrazu jemné a hodné holky, který je pro Sirenii velmi zásadní, se dokáže s lehkostí vyvléct, a na (bohužel hodně nedoceněném) eponymním albu Her Chariot Awaits předvedla výkon, který bych se nebál označit za to nejlepší, čím se na scéně dosud prezentovala. Cesta k nejnovějšímu působišti Ailyn vedla přes Her Chariots Awaits. Jejich deska vyšla pod křídly Frontiers a v rámci tohoto plodného hnízda se Ailyn dohodla s Aldem Lonobilem, producentem a kytaristou Secret Sphere a jeho italskými kumpány na založení kapely Lunarian.
Směr? Symfonický metal… U debutu „Bury The Beauty“ můžete mít klidně pocit, že v tomto žánru už bylo vše podstatné řečeno. Lunarian se nesnaží jakkoliv vyklouznout ze stylových mantinelů, což by nemusel být největší problém, kdyby přišli s výbornými nápady, excelentním provedením, osobitostí. To se příliš neděje. Ailyn je skvělá zpěvačka a prezentuje se (byť znovu v hávu nekonfliktního, jemného anděla) ve velmi dobré formě, její hlas je zásadním elementem, který by mohl k desce přitáhnout pozornost. Melodie Lunarian jsou vystavěné odpovídajícím způsobem k Ailyninu křehkému hlasu, hladí, houpou, konejší. Provedení skladeb je profesionální, ale chybí v něm výraznější vášeň a vzrušení. Vše je jako ze škatulky, rytmika ani kytary se snaží neudělat na kůži ani škrábaneček, zvuk je jemný, orchestrálnost skromná, nepřeplácaná. Že to zní trochu sterilně? Taková je „Bury The Beauty“. V kolekci jedenácti skladeb není žádná, která by se nějak zásadněji zasekla do uší, vysmekla se z konstantní nálady a měla tendence posluchače strhnout. O to Lunarian zjevně nejde, je patrné, že chtějí být hodní romantici (alespoň z hlediska hudebního) s andělskou aurou.
Nutno uznat, že se jim to daří a příznivci podobně vystavěné muziky asi dostanou příjemnou, byť nijak osobitou (což je s ohledem na jména zúčastněných trochu zklamání) porci oblíbené muziky. Ale docela by mě zajímalo, zda alespoň jim zůstane v hlavě nějaký trvanlivější fragment z hodně nenápadné a průměrné desky.
|
