26.01.2023
PANTERA
K pořadatelům festivalů německých Rock am Ring a Rock ..více

26.01.2023
LEAVES` EYES
Bývalá členka těchto německých symfoniků, norská ..více

26.01.2023
DOPE
Ameriští metalcoristé naváží po sedmi letech na svůj ..více

26.01.2023
OTTTO
Syn Roberta Trujilla, basisty Metallicy a současný člen ..více

26.01.2023
OAK PANTHEON
S novou rytmickou sekcí, basistou Jakem Spanierem ..více

26.01.2023
HALF LIFE
Na italské heavymetalové scéně se urodila nová kapela, ..více






PUHDYS - Es War schön
Jsem rád, že seriál o Puhdys měl nakonec pomě ..

SODOM - Better Off Dead
Já jsem se k tomuto albu dostal v následující ..

SODOM - Better Off Dead
Mí první Sodom. Dostal jsem se k nim někdy na j ..

PUHDYS - Es War schön
Přesně tak... To s celníky se mi moc líbí. st ..

PUHDYS - Es War schön
Mě Puhdys čapli Alt wie ein Baumem - v Ein Kessl ..

PUHDYS - Es War schön
V r. 1976 jsem coby 9-letý ještě hudbu úplně ..

PUHDYS - Es War schön
Děkuji za vynikající a unikátní seriál o Puh ..

PUHDYS - Es War schön
Já to měl naprosto jednoduché - konec roku 1976 ..

PUHDYS - Es War schön
To jo, byli dobří, ale takových bylo víc. Hled ..

PUHDYS - Es War schön
Nebude to prostě a jenom tím, že byli fakt dob ..




Za poslední měsíc:
Redaktorská bilance roku 2022 - Jan Skala
2016x

Redaktorská bilance roku 2022 - Tomáš Marton
1499x

Redaktorská bilance roku 2022 - Petr Štěpnička
1428x

PUHDYS - Alles hat seine Zeit
1124x

BRUTUS - Ou jééé... aneb krása poetiky čtvrté cenové
1108x

SODOM - Obsessed By Cruelty
1104x





článků celkem: 9620
recenzí: 7976
reportů: 591
rozhovorů: 597













Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax


OLYMPIC - Trilobit

Přestože někteří bývalí členové Olympicu už byli na pravdě boží, rok 2013 existencí kapely zamával skutečně tragickým způsobem. Krátce po koncertu v Karlových Varech se udělalo špatně bubeníkovi Milanovi Peroutkovi a přestože se zúčastnil autogramiády, rána druhého dne se nedožil. To pro Jandovu kapelu byla obrovská rána, coby nejmladší člen kapely Peroutka ještě nestihl ani oslavit padesáté narozeniny. Chvíli to vypadalo, že jeho skon mohl kapelou zamávat do té míry, že by uvažovala o ukončení činnosti, nakonec k tomu nedošlo. Petr Janda měl rozpracovaný megalomanský projekt „Souhvězdí“, který se rozsahem měl rovnat slavné trilogii ze začátku osmdesátých let. Bylo proto nutné najít nového bubeníka, jímž se stal Martin Vajgl, čtyřicetiletý střelec, který měl za sebou účinkování v kapelách Vltava, -123 minut, Wanastovi Vjecy či angažmá po boku Luboše Pospíšila, Kamila Střihavky, Michala Pavlíčka či Oskara Petra. To byl pro Jandu dostatečně odpovídající životopis pro to, aby dal Vajglovi důvěru a on se stal kmenovým hráčem kapely.

Projekt „Souhvězdí“ se skutečně objevil jako trilogie v letech 2013 až 2015, ovšem jeho dopad nebyl (ani nemohl být) tak velký jako tomu bylo u „Prázdnin na Zemi“, „Ulice“ a „Laboratoře“. Doba byla jinde a materiál na všech třech albech (nejlepší bylo první „Souhvězdí šílenců“) byl o poznání slabší než na staré trilogii. Alba vykazovala sestupnou tendenci, takže když vše došlo do závěru, bylo nadmíru logické vykročit na novou cestu. Pokolikáté už? Bylo třeba hledat nové téma. To přivál sám čas. Olympic dospěli do roku 2018, byli letitým standardem české scény, největším inventářem, protože od vydání debutové desky „Želva“ uplynulo rovné půl století, a to je doba v životě rockové kapely takřka nemyslitelná. I když si Janda a spol. výročí „Želvy“ připomínali, nezapomněli dodat, že její vliv a odkaz nejlépe dokáží uctít novou hudbou. Takovou, která by mohla ukazovat spojitost s padesát let starou deskou.

Ta byla jasná hned ve chvíli, kdy kapela ukázala obal nové desky „Trilobit“. Základem se stala dávná kresba Jana Antonína Pacáka, která zdobila „Želvu“, tentokrát místo oblíbeného strunatce se na přebalu vyjímal pravěký členovec. Ráz původního díla byl však pečlivě zachován. Trochu jiné už to je s hudební náplní. Jen blázen by mohl čekat, že se Olympic vrátí k prapůvodnímu výrazu, tolik symbolickému pro „Želvu“. Padesát let je padesát let a scéna (a samozřejmě i Olympic), se změnila takřka k nepoznání. Zůstalo jediné. Charakteristický Jandův hlas, ač léty poněkud hrubnoucí a jeho typická písničkářská forma. Ta je i na „Trilobitu“ přizpůsobena současnosti, nesnaží se vytvářet iluze konce šedesátých let. I bez toho je závan nostalgie silný, podobně jako na albu „Dávno“, které svedlo dohromady nejslavnější sestavu. Z té je zde, kromě Jandy, zastoupen pouze basista Pavel Chrastina v roli textaře závěrečné věci „Máš to těžký“, která díky jeho stylu ukazuje k začátkům Olympicu.

Je možná trochu zarážející, že Janda k tvorbě alba nepřizval někdejšího kytaristu Ladislava Kleina a místo něho se v roli hostů objevují dva Američané, kytarista Alek Darson a klávesista Eren Basbug. Ti dali největší otisk úvodní skladbě (po zajímavém intru „Trilobit“) „I`m Fine“, jež se pyšní tvrdými kytarovými riffy, jako kdyby se jednalo o předstupeň k tomu, co Olympic vytvořil o dva roky později na zatím poslední nahrávce „Kaťata“. V tomto směru jde skladba nejdál, ač se v podstatě nejedná o vrchol alba, i když ji zdatně konkuruje mnohem silnější „Setkání“ či hardrocková „Nedáme se“. Obě věci lze považovat za to výraznější, co „Trilobit“ nabízí, i když se v nich nehraje na nostalgickou strunu jako na jiných místech. Výrazněji je starý duch Olympicu cítit ve výtečných kompozicích „Krásná“, „Ještě jednou chtěl bych býti klukem“ a „Víla“, což jsou nejlepší věci, které deska nabízí. Jsou tu i kompozice, které se za povedené dají počítat jen stěží (nezaujme například Jandova milostná zpověď „Jsi moje“ nebo nevýrazné „Hrej“ či „Hit nebo život“), ale pozitiva převažují.

Díky mírně zaprášené atmosféře má „Trilobit“, více než se „Želvou“, spojnici s deskou „Dávno“, i jí částečně (ne tak silně jako na „Dávno“) prostupuje nostalgie, při které lze se slzou v oku vzpomínat na staré časy, na dobu mladického nadšení. Tentokrát jí Janda nepodléhá jako na „Dávno“ a díky tomu „Trilobit“ zní mnohem živěji než album z roku 1994, což se jeví jako velká deviza. Až tak velká, že se dá mluvit o tom, že v době vzniku se jednalo o nejsilnější nahrávku, s jakou Olympic přišel od dob sametové revoluce, po které zažil nečekaný kvalitativní sešup. „Trilobit“ kapelu nedokázal vrátit do nejslavnějších časů, protože jí chyběl moment překvapení jako na „Želvě“, „Prázdninách na Zemi“ nebo „Když ti svítí zelená“ (abychom vyjmenovali nejzásadnější počiny), takže deska jen naplňuje předem danou formu. Ovšem nečiní tak rozhodně špatně.

Letos se Olympic dožil šedesátky, ovšem už bez účasti klávesisty Jiřího Valenty, pro něhož byl „Trilobit“ posledním albem, na němž se podílel. Následujícího roku muzikant oznámil, že ze zdravotních důvodů musí členství v kapele ukončit, ač hudby se zcela nevzdal a dnes působí v kapele Blastery. Olympic spustil velký konkurz, z něhož nejlépe vyšel Pavel Březina, který dosud své muzikantské schopnosti utápěl v podřadných kapelách typu Argema či Vivien, ale dokázal zazářit i v bluesrockové formaci Old Dogs. S ním Olympic před dvěma lety vydal nebývale odvážné a tvrdé album „Kaťata“, jemuž půdu připravil v jistých částech právě „Trilobit“. I to svědčí o tom, že kapela se ještě nechystá do zaslouženého důchodu, ač by na to měla nárok více než kdokoliv jiný. Mít na kontě první hit ve chvíli, kdy na filmovém plátně poprvé padl Vinnetouův poslední výstřel, tomu se říká unikát…

Jan Skala             


www.bestia.cz/olympic

YouTube ukázka - Ještě jednou chtěl bych býti klukem

Seznam skladeb:
1. Trilobit
2. I`m Fine
3. Krásná
4. Setkání
5. Dobré ráno
6. Hrej
7. Nedáme se
8. Ještě jednou chtěl bych býti klukem
9. Jsi moje...
10. Perpetuum mobile
11. Víla
12. Já jednoho znám
13. Hit nebo život
14. Máš to těžký

Sestava:
Petr Janda - zpěv, kytara
Milan Broum - baskytara
Jiří Valenta - klávesy
Martin Vajgl - bicí

Rok vydání: 2018
Čas: 49:48
Label: Supraphon
Země: Česká republika
Žánr: hard rock/classic rock

Diskografie:
1968 - Želva
1969 - Pták Rosomák
1971 - Jedeme jedeme
1974 - 4
1978 - Marathón
1980 - Prázdniny na Zemi
1981 - Ulice
1984 - Laboratoř
1985 - Kanagom
1986 - Bigbít
1988 - Když ti svítí zelená
1990 - Ó jé
1994 - Dávno
1997 - Brejle
1999 - Karavana
2003 - Dám si tě klonovat
2007 - Sopka
2013 - Souhvězdí šílenců
2014 - Souhvězdí drsňáků
2015 - Souhvězdí romantiků
2018 - Trilobit
2020 - Kaťata

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 14.11.2022
Přečteno: 1069x




počet příspěvků: 3

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
Mno... Valenta se jednou...14. 11. 2022 15:55 Anders
Skvělá práce....14. 11. 2022 12:19 Houser
Děkuji za seriál...14. 11. 2022 8:22 htaedas


 
Metalforever.info © 2006 - 2023     RSS - články

stránka byla načtena za 0.47005 sekund.