Teploty klesají, po ulicích se mnohdy plíží mlha a počasí působí smutně. K tomu se skvěle hodí nějaká melancholická hudba s příměsí progu. Kdo má rád tohle spojení, mohl si ho naplno užít v pražském paláci Akropolis, kde se sešel zajímavý trojlístek kapel.
Klub nebyl vyprodaný, ale neměl k tomu daleko. Jako první měli publikum rozehřát američtí Klogr. Skupina je škatulkována jako alternativní či progresivní metal a s tím lze souhlasit. Nastoupila sebevědomě a s prvními tóny bylo znát, že hrát umí pekelně dobře. Předvedla muziku, ve které jeu slyšet vliv Devina Townsenda, ale rovněž se skvěle hodila do celkové filozofie turné, protože hudebně nebyla daleko od Evergrey. Klogr kombinovali metal s pořádně tvrdými riffy s melodickým zpěvem s progresivními prvky. Zpěv, nasazení kapely i instrumentální výkony byly zcela v pořádku, jen nedokázali úplně strhnout. Po třech skladbách jsem měl dojem, že už nemají čím překvapit. I tak to byl povedený začátek večera.
Druzí na pódium nastoupili švédští Evergrey. Parta kolem Toma Englunda nastoupila s novým bubeníkem Simenem, který se ukázal jako opravdové bubenické monstrum. Nováčkem pro turné byl i kytarista Stephen Platt, známý z hraní s Devinem Townsendem, který zatím zaskakuje za Henrika Danhageho. Evergrey měli za zády povedené projekce (pódium vypadalo parádně u všech kapel), ale pokud jste chtěli vidět pořádně na muzikanty, měli jste kvůli světlům docela smůlu. Evergrey hráli průřez posledními deskami a zahráli pouze sedm songů, mezi nimi skvělou „A Silent Ark“, fantastickou „Where August Mourn“ nebo hitovou „Falling From The Sun“. Skupina hrála skvěle, jen zvuk byl trochu přebušený a Tom Englund nebyl vždy slyšet úplně dobře.Ve skvělém setu bylo jedno drobné zklamání. Nechápu promarněnou příležitost u songu „Cold Dreams“. Je to duet s Jonasem z Katatonie, s kterou jsou Evergrey na turné. Škoda, že „Cold Dreams“ s Jonasem nezazněla. Závěr setu, který by klidně mohl být delší, patřil novému songu „Oxygen!“. Evergrey předvedli skvělý výkon, který byl publikem náležitě a hlasitě odměněn. Kdo chtěl, mohl se navíc později s kapelou u merche vyfotit a pokecat.
Hlavní kapelou večera byla Katatonia, nepasovaný král melancholického metalu. Skupina se za poslední roky dost obměnila, nejtrpčejší změnou se stal odchod Andrese „Blackheima“ Nyströma, který byl v Katatonii od počátku. Katatonia i bez něj předvedla skvělé vystoupení. Nejvíce prostoru dostala nová deska „Nightmares as Extensions of the Waking State“ ze které zazněly čtyři kousky a všechny naživo fungovaly parádně. Ať už úvodní a řádně temná „Thrice“ nebo skvělá „Wind Of No Change“ ze kterých by se mohly stát koncertní stálice. Kapela hrála i z dalších desek, především z novějších, ačkoliv po třech skladbách měla v setlistu alba „The Great Cold Distance“ a „Night Is The New Day“. Překvapila absence jednoho z největších hitů skupiny „My Twin“. Až tak to nevadilo, protože hitovky byly jiné a koncert měl spád. Z devadesátek se dostalo na jedinou skladbu „For My Demons“ z desky „Tonight´s Decision“. Katatonia měla moc hezky udělané pódium, včetně pěkné videoprojekce. Stejně jako Evergrey se ale muzikanti často schovávali ve tmě nebo kouři. Zvuk byl dobrý a čitelný, přesto byly okamžiky, kdy Jonas Renkse nebyl úplně dobře slyšet. Zvuk byl podobně jako u Evergrey trochu zbytečně přebušený, celkově ale panovala z ozvučení spokojenost. Když Katatonia dohrála svůj přídavek „Forsaker“, skoro by člověk nevěřil, že je konec, protože to uteklo až příliš rychle.
Večer ve společnosti Klogr, Evergrey a Katatonie se nadmíru povedl, a i když se jednalo převážně o melancholickou hudbu, přinesl do podzimního počasí metalové potěšení.
Setlist Katatonia: Thrice, Soil´s Song, Rein, The Liquid Eye, Austerity, Leaders, Dead Letters, Nephilim, Wind of No Change, The Longest Year, Old Heart Falls, July, Lethean, No Beacon to Illuminate Our Fall, For My Demons, In the Event Of, Přídavek: Forsaker
|
