- rumcajs

Jediná deska KD kterou jsem nikdy nevlastnil - to asi vysvětluje všechno. Pokračování Abigail po tolika letech jsem považoval primárně za kalkul a absenci nových nápadů páně KD. Singlovka Mansion In Sorrow mě jen utvrdila v tom, že nový materiál skutečně nebude nijak úchvatný. Nevím, jestli desku považuji za slabší než Voodoo či Puppet Master (ano, opravdu se mi ani vyzdvihovaný loutkář nelíbí), ale v diskografii KD je určitě na jejím konci. A nejraději z celého alba mám závěrečnou Sorry dear :-)

19. 09. 2020 11:43

Důstojné pokračování - Radim

Mohl bych začít i skončit dobovou recenzí pana V. Hackla, s kterou ve velké míře souhlasím, ale nakonec pár řádek přidám..tady je dobová recenze – cituji: King Diamond nás opět vyzývá k aplikaci svého nenapodobitelného šílenství. Nová deska je neuvěřitelný mazec. Srovnávat goreové zvrhlosti hochů z Mortician či Exhumed s novým albem Kinga Diamonda znamená srovnávat posezení při opékání buřtů u táboráku s posezením v zubařském křesle. Texty těch nejtemnějších blackových spolků jsou ve srovnání s Diamondovou lyrikou jen agitkou Armády spásy. Proč tomu tak je? Diamondův vokální projev činí z hororu realitu, neboť King zpívá v každé chvíli o nás, o všech perverzních zákoutích naší duše. Takřka po celá devadesátá léta se mistr snažil umělecky ztvárnit chorobné stavy lidské mysli. Na Abigail II se mu to daří v míře zdraví nebezpečné. Nové album je nabité takovou spoustou negativní energie, že se vám z toho bude zvedat žaludek. Drtivé riffy v klasické Slippery Stairs nebo zvrácené v The Crypt dávají zapomenout na marné snažení kterékoliv jiné metalové kapely. Bubeník Matt Thompson sice nedisponuje technikou legendárního Mikkeyho Dee, ale v razanci ho překonal. Kytarista Mike Wead podepsal smlouvu s ďáblem a Michaelem Schenkerem. Respektuji a smekám a kdo doposud nepochopil, ať to ani nezkouší…..Konec recenze. Očekával jsem, že tato deska vyvolá nejvíce rozporuplných reakcí, kterým se nejde vyhnout přijdete-li s pokračováním takového nadčasového a nesmrtelného díla jakým Abigail je. Ono udělat lepší dvojku než jedničku a to i co se filmů týče se ne vždy vydaří. Jednoduše hodnotit, které album je jednoznačně lepší si netroufám, nicméně bodově hodnotím lépe Abigail (10 bodů). Abigail bylo a je zahaleno aurou tajemna a něčeho magicky přitažlivého a nového… Navíc se jedná o opravdu skvělý, mystický příběh s vynikající hudbou, chytlavou skladbou písní, vše má spád a drží fantasticky pohromadě a dělá to, co tuto desku dělá výjimečnou. Možná trošku násilný návrat Abigail v podobě Abigail II The Revenge má přeci jen řadu společných atributů s Abigail jen je skladba písní někdy tak komplikovaná, a to zřejmě i díky detailního popisu příběhu a tím košatosti textů , až je to až na škodu a pak se ztrácí právě ten dojem magického opojení z lehkosti, celkového dojmu, výjimečnosti, geniálnosti a hrůzy alba Abigail. Nicméně z mého pohledu se jedná, co se instrumentálních výkonů a zpěvu o neuvěřitelné, nejextrémnější a nejnamakanější album, které i Abigail původní v řadě ohledů strčí do kapsy. Pojďme k pár vrcholům tohoto alba: The Storm: rychlá, tvrdá, moderně postavená skladba plná skvělých riffů a změn, ale přes to velmi melodická. Po sugestivním intru skvělý start! The Crypt: šílená skladba s řádně zvrácenou melodií a atmosférou. Skvělá morbidita!!!Takovou skladbu nemůže napsat normální člověk..ha..ha. More Than Pain: další šílenost se zlomyslným smíchem a popěvky…geniální, úchylné..chrochám blahem. Spirits: zabijácká skladba. Začíná pomalounku, ztěžkle, aby vás následně převálcovala melodií, refrénem…Opět skladba z které absolutně vyzařuje zlo, avšak pro mne podmanivé, takové, které mi nevadí:)…skvělá pecka. No a absolutní skvost: Mommy: Tato deska by nebyla tak silnou, kdyby na ní nebyla tato po všech stránkách mistrná bomba. Mommy je dramatickou gradací celé desky. Má neuvěřitelnou atmosféru, mráz mi běhá po zádech. Skladba s šílenými popěvky a melodiemi, které jako by už, už chtěly skončit a tu se náhle vynoří znovu a drtí vás ještě vetší silou než před chvílí. Zpěvy se prolínají, vrství, Kingův hlas dramaticky graduje a do toho všeho šílenství se přidává dětský pláč…vše znovu a znovu až k absolutnímu hudebnímu orgasmu…šílenství!!! Co na závěr? Za mne více než důstojné pokračování v lecčems však horší, ale v lecčems i lepší než jednička. Podrženo sečteno za mne 8,5 bodů.

17. 09. 2020 20:41

Kvalita - David Svoboda

Pokračování Abigail pochopitelně nedosahuje prvního dílu,nebo alb z 80. a 90. let. Nicméně si myslím, že jde pořád o kvalitní desku s parádní atmosférou. Hlavně otvírák The Storm se povedl. Za mě skvělá práce,ačkoliv následující The Puppets Master byl návrat se vším všudy. Za mě 9/10

17. 09. 2020 8:36

Hodně špatná deska... - Kolík

...raději se zdržím komentáře. 3/10

17. 09. 2020 8:20

Dvojka - Metalirium

Hudobne pre mňa jednoznačne najslabšie KD album...4/10.

17. 09. 2020 7:25