RIMORTIS - Pán skal
Už jsme si zvykli, že se muzikanti v Rimortis střídají jak na kolotoči, takže nikoho nepřekvapí skutečnost, že od čtyři roky staré desky „Věčnost živlů“ si kapelník Vašek Mrzena v sestavě ponechal jen kytaristu Martina Čermáka a zbytek ansámblu obměnil. Pozornost fanoušků se upíná především k pěveckému postu, kam se po osmi letech navrátil Milan Hloucal, jehož hlas zdobí nejkultovnější nahrávky kapely. Dodnes mám v živé paměti Milanův nečekaný odchod v době nahrávání desky „Ozvěny minulosti“. Kapela tehdy tvrdila, že Milanovy hlasivky dosloužily a že už dál nemůže zpívat power metal. Jak se nyní ukazuje, bylo to tvrzení poněkud zavádějící, protože na novince „Pán skal“ má jeho hlas stejnou sílu jako na legendárních deskách „Stín křídel“ či „Vesmírem plout“, a ač oba předchozí zpěváci kapely měli nesporné kvality, Hloucalův projev pasuje do hudby Rimortis zdaleka nejvíc.
Vašek Mrzena dal kdysi dávno příznivcům kapely slib, že Rimortis budou hrát vždycky power metal a oceňuji, že ho ani na desáté řadové nahrávce neporušil. Na druhou stranu, pokud hudební těleso sebe sama zavře do takto malé a již značně vybrakované žánrové škatulky, musí to zákonitě vést jednak k zúžení pole vlastní kreativity a jednak k nutkání půjčovat si nápady z vlastní minulosti či od slavnějších kolegů. Bohužel oba dva tyto nešvary jsou na novince poděbradských melodiků nemalou měrou zastoupeny.
Album má slibný začátek. Dvojice úvodních songů „Stroj času“ a „Pán skal“ u mě navodila vzpomínky na zlatou éru klasického power metalu (na druhou polovinu devadesátých let), kdy bylo běžné, že kytarové linky malovaly uším lahodící melodie. Naopak postupů typických pro moderní pojetí power metalu se dočkáme v následující písni „Panoptikum tváří“, zejména její sloky působí svěže a neotřele. Ultrarychlá šleha „Když zrada tančí“ zaujme výborným textem, ale po hudební stránce působí skladba nevýrazně. U nádherné emocemi napěchované balady „Šrámy na duši“ nelze přehlédnout skutečnost, že si ústřední slogan refrénu kapela vypůjčila z největšího hitu Františka Sahuly.
„Růže pro krále“ má chytlavou vokální linku, jenže zážitek z poslechu kazí nepříjemně sekané riffy, které vůbec nekorespondují s procítěným Milanovým zpěvem ani s povedeným klávesovým podkresem. Už z názvu následující skladby „Nablejskanej bourák“ je patrné, že se zcela vymyká poetice Rimortis. Textař Vašek Mrzena si vybral slabší chvilku, ale navzdory stupidní lyrice má píseň energii a chytlavost. Osmá píseň v pořadí „Elixír života“ je poslepovaná z několika melodických motivů, z nichž některé působí podezřele povědomě, přesto ve finále vyznívá průměrně. Předposlední položka kolekce „Maják v bouři“ by se klidně mohla jmenovat „Opera v plamenech II“ nebo rovnou „Variace na Million Light Years Away po stopáté“.

Počínaje druhým albem začala kapela zakončovat své nahrávky předělávkou, tentokrát tuto tradici poprvé porušila a jsem za to rád, protože jejich power metalové verze českých popových šlágrů už delší dobu působily otravně. Nahrávku zakončuje energií napěchovaný duet Milana Hloucala a Petra Dolénka (Rentgen, ex-Kreyson Memorial) „Babylon“, který celkový dojem z alba zvedne hodně nahoru. To je přesně typ skladby, kterou chce snad každý fanoušek od Rimortis slyšet.
Šrámů na duši má nová řadovka poděbradských melodiků poměrně dost, přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že mě její poslech nebaví. Rimortis znovu potvrdili, že patří mezi špičku domácí power metalové scény, jen tentokrát musí posluchač zapomenout, že některé melodie už v minulosti slyšel, a to jde někdy opravdu těžko.
★ 7,5/10
Komentáře redaktorů
Je to vlastně trochu nespravedlivé. Ať dělal kapelník Vašek Mrzena se svými Rimortis co chtěl, fanoušci nikdy nepřestali volat po návratu původního zpěváka Milana Hloucala. Marná věc, Milanův přátelský hlas se k hudbě Rimortis hodí nejvíc. Nakonec jsme se dočkali, Milan je zpět. Nastal čas na nostalgii a Vašek to dokonale vycítil. Nové album znamená návrat k esenciálnímu power speedu (těch pár riffových odboček na tom nic nezmění), k žánrovému klišé a kýči, včetně textů. To je v pořádku, tak to všichni chceme. Máme zde ultimátní rychlomelodický klenot "Stroj času", který nás zázračným nebeským tunelem přenáší o dvě dekády zpátky, do doby, kdy vyšlo legendární album "Vesmírem plout". "Pán skal" šlape i díky pěkně vyobleným slokám, "Šrámy na duši" a "Maják v bouři" strhnou vokální procítěností (Milan je pořád ve formě!), "Když zrada tančí" je ověnčená neoklasickými pentlemi a stratosférickou rychlostí, která nedá vydechnout (až na kakofonicky podseknutý závěr slok), "Růže pro krále" servíruje nejhitovější refrén nahrávky a "Babylon" s hostujícím Dolénkem znamená výbornou tečku na závěr. Nové album by se klidně mohlo jmenovat "Dvacet kroků zpět". Více než o "vývojovou" řadovku jde o návrat do zlatých časů (ovšem s výborným moderním zvukem!). Pozdrav věrným fanouškům. Doufejme, že tomu příště nebude jinak.
Petr Štěpnička
Seznam skladeb:
- Stroj času
- Pán skal
- Panoptikum tváří
- Když zrada tančí
- Šrámy na duši
- Růže pro krále
- Nablejskanej bourák
- Elixír života
- Maják v bouři
- Babylon
Sestava:
Milan Hloucal - zpěv
Martin Čermák - kytara
Marco Massa - kytara
Vašek Mrzena - baskytara
Jan Svitač - bicí
Rok vydání: 2026
Čas: 47:13
Země: Česká republika
Žánr: melodický power-speed metal
Diskografie:
2000 - Proud času
2002 - Oheň a led
2004 - Stín křídel
2006 - Vesmírem plout
2009 - Deset kroků zpět
2012 - Peklo, co říká si svět
2017 - Ozvěny minulosti
2019 - Dvacet černých růží
2022 - Věčnost živlů
2026 – Pán skal
Foto: archiv kapely
Přečteno: 1255x
Komentáře
Skvělé album, které není o nic slabší než moje oblíbené Vesmírem plout či Stín křídel a hlavně je zpátky naše česká pěvecká jednička a nástupce Ládi Křížka parádní hlas Mildy Hloucala! 👍🤟😉
Žádné názory?