TANJA - Plamen

Přestože je Tanja Kauerová od osmdesátých let spojována s ostravskou legendou Citron, její sólová tvorba nemá s touto kapelou mnoho společného. Odlišnost obou světů demonstroval kdysi singl „Kam jen jdou lásky mé“, v němž sice zpíval frontman Citronu Ladislav Křížek, ale zatímco kapela vytvořila kultovní dílo epického metalu „Radegast“, singl „Kam jen jdou lásky mé“ byl mnohem popovější záležitostí. Tak to pokračovalo i dále, Tanja na začátku devadesátých let vydala tři alba, aby pak šéfovi Citronu Radimu Pařízkovi povila dceru a léta plnila zejména mateřské povinnosti. Její comeback byl znovu spojený s Citronem, v roce 2015 se vrátila spolu s Křížkem, ale její nová tvorba se vydávala starým známým směrem. Trochu jsou z ní cítit Vixen, trochu Doro Pesch, možná Heart v komerční éře druhé poloviny osmdesátých let, lehce i Lee Aaron z téže doby. Nic nového pod sluncem, ale ve spojení s příjemným Tanjiným projevem (ve studiové podobě) a udržovaným vzhledem (na pódiu) věc dávala smysl.

I když se Citron, kde Tanja od roku 2015 hostovala, rozdrolil po smrti Radima Pařízka a ránu z milosti mu zasadil následný odchod Ladislava Křížka, zpěvačka hudbou končit nehodlá. Kapela klesla na úroveň rockových zábav, hasičských soutěží a městských slavností, na nichž přehrává ve vcelku obstojné formě staré hity, ale Tanja má ambice jiné. S tím souvisí vydání nového šestiskladbového EP „Plamen“, které dala dohromady ve spolupráci s Milošem Dodo Doležalem. EP navazuje na dávnou práci a „Kam jen jdou lásky mé“ nebo „Nad hlavou létá rock'n'roll“ jsou z něj cítit, ale Tanja si uvědomuje, že se nepíše rok 1989 a nahrávka má kupodivu dostatek moderní energie, která spolehlivě staromilskou tvorbu zpěvačky posouvá do současnosti. Tato skutečnost je pravděpodobně Doležalovou zásluhou, v jehož Haciendě se album natáčelo, protože Doležal nikdy příliš nelpěl na minulosti. Paradoxně jeho autorská práce „Cítím srdce svý“ je jednou ze skladeb, které se více ohlížejí zpět, než aby hleděly do budoucna.

Zásluhou výtečné produkční práce je titulní „Plamen“ modernou poznamenanou rockovou hymnou a EP nejlepším dílem od okamžiku, kdy se Tanja znovu objevila na scéně. Díky titulní skladbě nahrávka „Jsem posedlá“ zaznamenala u fanoušků velký ohlas, ale Tanja na ní zůstala stát na půli cesty. Následující „Stín“ ukázal větší ambice, ale „Plamen“ nejvěrněji ukazuje Tanjinu uměleckou tvář prostřednictvím nejpovedenější kolekce. Ne všechno klaplo na sto procent, protože titulní skladbě se může vyrovnat pouze „V ozvěnách“ a s trochou dobré vůle ještě „Zapomeň“, ale ani v jednom případě se nespadlo na hranici průměru. Nejblíž k tomu je singlová „Nostalgie“, ve které refrén nezafunguje tak, jak bylo zamýšleno, ale to je případ i „Cítím srdce svý“, ačkoliv ji zachraňuje kytarový drajv a celkově zajímavá instrumentální složka.

Příjemným zjištěním je skutečnost, že Tanje hlas stále slouží. Trochu postrádá mladické zabarvení jako kdysi, rozsah klesl o něco níž (to není výtka, ale přirozené zrání) a pořád je dost dobře rozpoznatelný. Ne nadarmo byla zpěvačka považována za jednu z nejlepších v domácích podmínkách a nebylo to dáno jen extrémně vysokou popularitou Citronu na konci osmdeátých let. Dnes, kdy „Kam jen jdou lásky mé“ i „Radegast“ působí jako zkazky z metalového pravěku, se ukazuje, že kvalita v Tanjině hrdle byla a stále je. Na „Plamenu“ působí velmi příjemně a maximálně uvěřitelně, přesto, že doba největší slávy je pro Tanju dávno minulostí. Tady se nic takového neřeší, tady jde hlavně o radost z hudby, a tím je EP "Plamen" sympatické.

Nahrávka je určena zejména pro fanoušky Tanji z dob největší slávy, protože ti ji přijmou naprosto bez výhrad. Je v ní cítit potenciál, že by mohla oslovit i ty, kteří byli dosud její tvorbou nedotčeni. Nezní unaveně, není to žádná selanka pro dříve narozené, ale velmi slušná práce hodná představitele generace, která byla u toho, když se v tuzemském rockovém a metalovém ranku rozdávaly karty.