POSSESSED - Beyond the Gates

Téměř přesně rok a den po zveřejnění debutu "Seven Churches" vyšel druhý zápis kalifornských Possessed, tentokrát s nadpisem "Beyond the Gates".  Člověka napadne, že se v tak krátkém časovém úseku nemohlo odehrát nic zásadního. Přesto album z roku 1986 působí trochu odlišně. Původní výtrysk originální a do té doby neslýchané autorské zloby trochu vyprchal, i z toho důvodu, že se v okolí nakupily další podobně hrající spolky. Přesto ani náhodou nejde o špatnou desku a její obsah je stále obdivuhodný a svým způsobem ještě o něco zvrácenější, jen je na něj nutné uplatnit jiný pohled, nežli na stylotvorný a ikonický debut.

Na první dobrou musí zaujmout obal od Eda Repky. Výjev, jež by korespondoval spíše s nějakým industriálním počinem, svádí myšlenky k rafinovaně promyšlenému obsahu. Daný předpoklad ještě podpoří atmosférické syntetické intro (má jej na svědomí producent Carl Canedy), hudební profil následujících skladeb nicméně až tak překvapivý není. Trochu se změnil i Becerrův projev, který přišel s jakousi vychlastanou verzí Chucka Schuldinera. I to má ovšem své kouzlo a některé pasáže díky tomu působí až nepříjemně úzkostlivě.

Nejlépe se poslouchají skladby vedené v rychlém tempu, což je většina. Na druhou stranu jsou si značně podobné, až by se chtělo s nadsázkou napsat, že pokud uslyšíme jednu, uslyšíme všechny (např. výborného "Heretika" nebo "March to Die", kterou možná studoval Kolins, když psal "Údolí hádu"). Jejich stylovou podstatu lze přirovnat k thrash deathu nebo blackened thrashi, několik škrábavých riffů, záhrobní bicí, tísnivě výskající sóla a úsečné, maximálně třídobé vokální fráze.

V "No Will to Live" se díky Beccerově úpěnlivém přednesu hravě ztotožníme s názvem songu, sedmiminutová stopáž je nicméně přepálená. "Phantasm" ani titulní kousek středním tempem nepřesvědčí, zrychlený kalup závěrečných skladeb proto přijde vhod, "Restless Dead" k tomu přihodí příjemně znepokojivé sólo a rozlučkový instrumentální kraťas "Dog Fight" podtrhne uměleckou podlost celého díla.

Druhé album Possessed má svoji kvalitu, ačkoli tvůrčí jedinečnost lze připsat pouze debutu "Sedm kostelů". Další působení kapely ale moc veselé není. V roce 1989 se Jeff Beccera stal obětí loupežného přepadení v obchodě, ve kterém si při cestě z práce kupoval cigára. Došlo ke střelbě, kvůli níž frontman Possessed ochrnul na spodní část těla (a celkem brutálním způsobem se tak přesvědčil o tom, že kouření škodí zdraví). Kapela několik let poté ukončila činnost, v roce 2007 nicméně dochází k reunionu, postupně čím dál aktivnějšímu koncertování, nahrání povedené řadovky "Revelations of Oblivion", a dnes je to právě Beccera, který celou záležitost udržuje v chodu. Výjev, kdy při koncertech sedící zpěvák deklamuje satanistické texty, působí jako ztělesnění ďábla, který si odskočil z pekla na krátký hudební sedánek. Possessed tím získávají význam, po němž od začátku prahli. Kruh se uzavřel.