TAAKE - En skog av nidstang

I když se skoro dvacet let starý incident s hákovým křížem kapely Taake připomíná do současnosti a její lídr Hoest jednou provždy dostal nálepku neonacistického muzikanta, neutuchající prací a kvalitou řady alb už pravděpodobně odčinil tento dětinský přečin, kterého se dopustil v německém Essenu. Taake nikdy nebyli citováni jako jedna z nejvýraznějších kapel black metalového žánru a ve všeobecném povědomí hráli spíše druhé housle, pro Hoestovy příznivce však vrchol stylu snadno mohou představovat. Norský umělec, který je jediným stálým členem kapely, patří mezi zdatné skladatele, a i když Taake bývala předhazována přílišná podobnost s klasickými alby Burzum, Hoestova vytrvalost a práce s melodiemi si místo na black metalovém slunci vybojovat dokázaly. Hoest spoléhá sám na sebe, spoluhráče využívá pouze ke koncertování, a proto má výhodu v tom, že prakticky všechna jeho alba odrážejí jeho uměleckou duši a není nikým nucen dělat kompromisy.

Ne vždy to bylo k dobru věci. Zejména u minulé desky „Et hav av avstand“ by zásah zvenčí pomohl, protože Hoest se dostal do slepé uličky a stál na hranici sebevykrádání. Po třiceti letech by se nebylo čemu divit a ani by mu to nikdo nemohl úplně zazlívat, ale přece jen byl materiál než u předchozí desky „Kong Vinter“ i u starých klasických alb, z nichž jako nejlepší lze označit desky z desetiletky milénia. K těm by se klidně mohla zařadit novinka „En skog av nidstang“, která je zamýšleným pokračováním minulé desky a Hoest ji vydává s pouhým tříletým odstupem (což u něho není úplně zvykem), ale prezentuje jej v daleko lepší formě, v takové, že se dá mluvit o uměleckém vzkříšení. Možná chybí mladický zápal, který definoval stará alba, možná chybí i vzpurnost a rebelství, které Hoesta (s křížkem po funuse) mohou pojit i se spolky Inner Circle či Black Metal Mafia (zasvěcení vědí), ale je zde obrovský nadhled, zkušenosti a práce s melodiemi.

Ty jsou pro výsledek „En skog av nidstang“ nejdůležitější a oddělují novinku od posledních, mírně monotónních a průměrných desek. Hoest zachovává věrnost klasickým postupům norského black metalu, ale nehrne se do rychlých temp, spíše nechává promlouvat sklíčenou atmosféru, která může pramenit z jeho hudební i lidské izolace. Už od úvodních tónů desky se začne zlověstnost rozlézat jako jedovatá mantra, což umocňuje Hoestův krákor, ale pomalu se zjevující melodie dávají temnotě mnohem snesitelnější rámec. I když typicky norské kytarové blizardy mají tendenci na několika místech dominovat, struny občas utečou do hájemství klasického heavy metalu a zdání, že občas slyšíte melodie jako vystřižené ze sól Iron Maiden nebo Judas Priest, se ukáže být skutečné.

Deska má pouze čtyři skladby, které Hoest natahuje až k hranici deseti minut, ale na tuto plochu má dostatek nápadů, aby předešel případné nudě. Album v úvodní „Einstoeingen og Eg“ rozjede v blasfemickém duchu, v prvních minutách jasně demonstruje příslušnost ke staré black metalové gardě, v druhé polovině skladby vykouzlí čarokrásné, ač jednoduché melodie, které kompozici rozzáří do té míry, že si ani nevšimnete, že deset minut uteklo jako voda. Následující „Et Dyr tok min Hud“ se drží klasického černého řemesla a přes neproniknutelnou hráz kytar se přívětivějším motivům převalit nepodaří. Temnota obejme i „Engler“, ale Hoest ji dávkuje v uvážlivější míře než u předchozí věci, takže se mu opět daří udržet balanc mezi typicky black metalovou a posluchačsky přístupnější polohou. V sevřeném duchu pokračuje i závěrečná „Av Guds ville Naade“, snažící se tvářit jako návrat ke kořenům (Hoest album nahrával s minimem moderní technologie), což ocení zejména pamětníci doby, kdy v Norsku skutečně hřmělo. V tu chvíli vám na mysli mohou začít vyvstávat klasická díla doby, včetně prvotních alb Taake.

Zdá se, že Hoest je pro letošek ve formě. Už je dospělejší, snad prost nevhodných provokací a zcela ponořený do své hudby. Dokázal ze sebe vymáčknout současné maximum a lze jej chválit za podařené kompozice (ač místy složitě poslouchatelné), i za to, že důsledně oživuje ducha staré norské školy black metalu.