Kde nic není, ani čert nebere. Totální negací tohoto výroku se dostaneme k formulaci, že kde je všechno, vezme si jen čert. O množině mezi těmito extrémy by tedy mělo platit, že kde je alespoň něco, mohli by si brát všichni. A v případě Gallows End můžu potvrdit, že to jejich „něco“ stojí za to, aby člověk natáhl ruku pro nášup. Vzhledem k tomu, že kolem téhle bandy momentálně vládne lehká informační hluchota (a nebo jsem houby detektiv), můžu prozradit asi tolik. Z původně osobního projektu kytaristy, zpěváka a producenta Thorda Klarstroma se stala regulérní kapela, která aktuálně vypustila do světa třískladbové promo, jako avízo příprav debutového CD (netrpělivcům nezbyde než mírně vychladnout, termín vydání je stanoven na zimu roku 2009).
Použiju-li nápovědy samotné kapely o hudebních inspiracích Gallows End, bude hned jasné, kdo by se mohl hlásit o další příděl. Hudbu Gallows End by měla čerpat ze „všech stylů metalu, ale hlavně klasického hevíku osmdesátých let“. Jak nedávno zaznělo v jedné z našich diskuzí, (doslovná citace) „nedá se s tím nesouhlasit, y když… :-)“ . Předpokládám, že ve směsce všech stylů by asi bylo těžké najít hlavu či patu. Vzhledem k tomu, že Gallows End mají naprosto jasno v tom, kterým směrem (a stylem – máte snad chuť vytyčovat ostrou hranici mezi heavy metalem a power metalem?) se vydat, platí spíš „y když“. K odkazu osmdesátých let lze říct asi tolik, že kořeny hudby Gallows skutečně vězí pevně v minulém století. Přitom však provedení zní velice svěže a zvukový kabát odpovídá době svého vzniku (i když bych si víc pomlaskával, kdyby se podařilo dát větší důraz na masivnější rytmiku). Žádná archaika se nekoná a všechny tři skladby jsou patřičně našlapané, ostře riffové a přitom melodické. Zůstaneme-li (aspoň na chvilku) v krajině tří korunek, viděl bych to na srážku ryzí metalové klasiky např. prvotiny Haterush s chytlavostí, dravostí a modernou powermetalu, jako např. u Nocturnal Rites. Což vůbec není kombinace k zahození. A aby toho nebylo málo, kromě šťavnaté kytarové spolupráce mi hodně sedí i nakřáplý hlas Thorda, který v nejvypjatějších okamžicích dá vzpomenout třeba na Heinricha Mikuse z Faithful Breath.
Tomuhle říkám vzpomínka na budoucnost. Kořeny pevně vězí v minulém století, ale plody se v košíku současných výtvorů rozhodně neztratí. Pro Gallows End platí to samé, jako pro jejich nedávno zmíněné stájové kolegy Evarest (kterým na konci srpna GE budou pomáhat ve švédské Arvice křtít jejich prvotinu). Gallowsovské „Promo 2007“ ve mně vyvolává pavlovovský reflex. Mám chuť na další kolo. A věřím, že to čekání nebudou kluci zbytečně natahovat.
|
