Škodolibá náhoda nebo bohulibý osud? Těžko říct, kdo to byl, kdo mi přihrál během jediného týdne na stůl desky kapel Innocens a Tanker (teď už jen zbývá popustit uzdu fantazii a představit si, co by se asi tak dělo, kdyby se odněkud snesla novinka od Mimesis, ale toho se tento týden nejspíš nedočkám...). Aby bylo jasno, odkud vítr fouká. Před svým příchodem do Innocens byl Tanker jednou z kapel, ve kterých pěla minule vychvalovaná Cathy. A album “Everleave“ je nejen výrazně poznamenáno právě účastí Kateřiny (dočkejme času a věcí příštích…), ale hlavně bylo i prvním důležitým (po několika demech a EP) zastavením Tankeru. Předběhnu všechny připomínky k tomu, že Tanker má na světě aktuální novinku. S ohledem na již zmíněné „náh-o(su)dy“ a hlavně pak proto, že hudební podoba Tankeru není od Innocens zas až tak drasticky vzdálená, nebude od věci vydat se na plavbu s Tankerem od samotného vyplutí, tedy ještě s Cat na palubě.
Zmiňoval jsem to už u neviňátek. Máte-li ve svých řadách dámu, která se jak ryba ve vodě šplhá do astromických, operních výšek, dřív nebo později vám někdo plácne na záda nálepku Nightwish. Pravda, odlesk těhle melodických fiňáků (a nejen kvůli Katce) dopadl i na Tanker. Naštěstí si Tanker od této inspirace udržuje dostatečný odstup, který nedopustí tak jednoduché a jednoznačné zaškatulkování. I když znovu platí, že vymýšlet přihrádku “art metal s prvky gotiky“ zavání spíš zbytečným (a přehnaným) kastováním než nutností. Obecně vzato, jednak se z inspirací dá vyčmuchat víc než jen holopainenovská melodika, a jednak Tanker zacházejí dost důvtipně s koktejlem vlastních nápadů a inspirací. Takže jim z “Everleave“ vychází příjemně poslouchatelný melodický metal. U kterého bych se (převážně u rychlejších věcí) přimlouval za větší dynamiku, razanci i ostřejší zvuk. U kterého mi občas zavazí pěvecké výškování za každou cenu (a to jsem se prosím minule nijak netajil, že mě hodně baví Katčin zpěv) a z toho vyplývající jakási svázanost a omezenost. Naopak, přidá-li se se svojí zvláštně zabarvenou hlasovou troškou do mlýna kapitán Petr, vylezou z toho ty nejbarevnější (rozuměj nejlepší) okamžiky. Zbytek kapely je trošku zatlačen do pozadí a spíš jen dokresluje pozitivní atmosféru, namíchanou oběma vokalisty.
Velké sympatie u mě Tanker získal s úvodní „Bonewood“. Tohle je způsob, jak v době oblíbených inter a všemožných tajemných úvodů zaujmout. Ne snad, že by mě Tankeři vyrazili svým nástupem ze cviček, ovšem splašený start desky bez nějakého rozkoukávání mi čidla seřídil velice rychle. A samozřejmě nemůže (kromě pohodové melodie) chybět i kombinace obou vokálů. Podobně chytlavá je i dramatická „Another Wonder Day“ (právě tady mi úplně hmatatelně chybí větší razance) a téměř powermetalovka (jen kdyby ty kytary místo občasného štípnutí chtěly pořádně říznout...) s totálně archaickými klávesami „...And War Will Be The End“, kterou pamětníci znají již z dema „In Fantasy Land“. Fanoušci potemnělých kousků (tady navíc ozdobených i Kingovským tématem :-) ) zaplesají nad doomovým chroptěním zahuštěnou “Parallel Words“. Nejsilnější inspirace? Nightwish (titulní „Everleave“), sem tam oživlejší Edenbridge (např. „Great Escape“) a famózně ukňouraný Petr v baladickém duetu “There´s No Way“, kde se nemůžu ubránit krátké vzpomínce na Ozzyho a Litku Fordovic...
Příznivce kapely určitě potěší nejen utajená blbinka v závěru desky, ale i EP “Voices“, které kapela zařadila jako bonus na „Everleave“. V době, kdy Tanker aktuálně představují světu svojí “hříšnou“ novinku, je nesmysl psát, že “Everleave“ je příslibem do budoucna. Živě si ale dokážu představit, že před těmi třema lety, kdy deska vyšla, bych něco podobného tvrdil ostošest.
|
