Ach, vy chrabří horalé, vy jste mi zase jednou dali... Důvodem, proč jsem s recenzí na nové album "Slzy Arkóny" tak dlouho čekal, bylo, že jsem album do sebe chtěl opravdu hodně vstřebat, abych nedělal unáhlené závěry... "Slzy Arkóny" je třetí album, když nepočítám debutovou MC. O třetích deskách se říká, že jsou přelomové... Platí to i u KRLEŠe? Opravdu těžko říct. "Slzy Arkóny" jdou na posluchače úplně z jiné strany lesa. Zatímco předešlé desky posluchače chytli hned na první poslech, tak novinka si vás podmaňuje stále víc s přibývajícími poslechy. Musím se přiznat, že po prvním kontaktu s touto plackou jsem byl spíše zklamán. Byl jsem hodně zvědav na novou zpěvačku Zuzku Martincovou, která vystřídala charismatickou Simonu Křtěnovou. Bál jsem se, aby tahle změna nesrazila spíš KRLEŠ na kolena. To se naštěstí nestalo, ale přece jenom si myslím, že Simona měla pro styl kapely lepší hlas a ke klukům seděla jako klíč k zámku. Zuzka, která mimochodem nedávno převálcovala všechny své "konkurentky" v našich dvou anketách, má silný hlas, který by mi možná ale víc seděl do hard rocku. Zdá se mi, že ve výškách si není tolik jistá, co předchůdkyně. Ale uvidíme na následující placce. Zuzka to na svém debutu neměla lehké, stín Simony je přece jenom ještě dost silný... A jaká je deska hudebně? Velice rafinovaná... Nejdřív si budete myslet, že se kluci trošku flákali a moc dobrých nápadů nevyplodili, ale opak je pravdou. Všechny ty kudrlinky a úchvatné melodie budete objevovat postupně, takže se stane, že budete třeba obdivovat kytarové sólo, kterého jste si před tím ani nevšimli... KRLEŠ ještě více šláply na plyn a nasadili ortodoxnější heavy image. O bigbítu, o němž se mluvilo při vydání debutu "Dejte plamenům co hoří", už nemůže být ani řeč. Občas se do vás zaříznou až thrashové riffy. Co se mi ale na nahrávce líbí nejvíc a co si vždycky náležitě vychutnávám, jsou sóla mistrů Karpjuka a Sádovského. To jsou opravdové lahůdky, které přímo hřejí u metalového srdce. Skladby samotné jsou velice silné a dá se říct, že i vyrovnané. Úvodní "Zkrat" možná někomu udělá pěkně dusno, ale při rozjezdu následující "Pán iluzí" začíná být vše při starém. Ovšem, trošku se přiostřilo, ale jinak starý dobrý KRLEŠ... Myslím, že fanoušci nemusí být zklamaní. Sice mám pocit, že na předešlých CD bylo hitů o něco víc, ale to vůbec nesráží kvalitu nových kousků, ty mají svá světlá místa jinde... Ubylo klasických odlehčených kousků, ty zde prezentuje jen "Tma nad Evropou", která někomu může připadat jako totální kravina, ale své kouzlo má. Osobně mi tady chybí nějaký silný ploužák. Jestliže bych měl vyzdvihnout nějaký kousek, který mě zaujal nejvíc, tak je to "Prázdnotou svítí mi plamenomet". Tahle pecka opravdu krásně graduje v závěru. Pro milovníky epičtěji laděných skladeb kapela přichystala titulní kousek. KRLEŠ nám přichystal na první pohled devět nenápadných skladeb, které ale vládnou velkou silou a věřím, že se stanou klasikou. Musím pochválit také obal desky, který se konečně už povedl. Co ovšem nemůžu moc pochválit, je zvuk. Je moc zahulený a není čistý. Věřím, že s lepším zvukem by síla skladeb vynikla ještě víc. Nedokážu říct, jestli KRLEŠ natočil svoje nejlepší album, ale deska je to silná jako ocel...