Příznačný název má poslední album v dějinách Warlock. „Triumph And Agony“. Na jedné straně nejlepší album kapely (ti, kteří mezi proevropskou a proamerickou fází směřování kapely oceňují víc tu první se mnou asi souhlasit nebudou), na straně druhé už definitivní rozklad původní party a ve finále i prohra v tahanicích o vlastní jméno a zánik kapely jako takové.
Kdo vlastně řídil dění ve Warlocku? V této chvíli už podle vyjádření Doro Pesch jednoznačně firma, která chtěla využít komerční potenciál kapely až do mrtě. A tak následoval další nucený vyhazov, který odnesli Peter Szigeti a Frank Rittel. Na jejich místě se zabydleli Tommy Bolan a Tommy Henrikssen a v téhle sestavě kapela natočila svůj „triumf a trápení“.
Na kterém dotáhla k dokonalosti cestu, nastoupenou s albem „True As Steel“. Mix hard rockových melodií, heavy metalové údernosti s nezaměnitelným divokým projevem Doro je velice funkční. Svoje si na desce najdou příznivci Judas Priest, Mötley Crüe i Dokken a přesto (a nebo právě proto) je deska jako celek velice soudržná. Jsou tací, kteří „Triumph And Agony“ nazývají (trochu přezíravě) deskou jednoho megahitu. Jistě, asi jen málokdo nebude znát famózní halekačku „All We Are“,o které by se daly popsat dlouhé řádky a jejíž úspěch (i díky časté rotaci videoklipu, druhý byl natočen na baladu „Für Immer“) trochu zastínil ostatní materiál. Ale byla by velká chyba pominout další pecky, protože tak jako v minulých případech platí, že z Warlock nevypadla jediná nudná nebo bezpohlavně nezáživná skladba.
Za všechny stojí vyzdvihnout především šlapavou „Metal Tango“ s dramatickou atmosférou, chytlavým riffem a výrazným vlivem kláves, či nenápadnou baladu „Make Time For Love“, která oproti „tradičním“ efektním pomalým věcem Warlocku sází na umírněnost a zároveň důvtipně ukrytou energii. V kontextu celé desky na první ucho jedna z nejméně výrazných věcí, ale vychutnejte si dosyta její křehkou atmosféru a objevíte tu sílu. Příznivci Dorotčina vokálu nejspíš budou v rauši při jejím divočení v „East Meets West“, při totálně šíleném ječáku v „Touch Of Evil“ nebo v roztoužené upírské story „Kiss Of Death“. A pokud před atmosférou upřednostňujete divočinu, vychutnejte pekelnou nespoutanost v „Three Minute Warning“.
Po vydání desky Warlock vyrazil na turné s Megadeth a ze sestavy postupně vypadl poslední z pamětníků Michael Eurich i Nico Arvanitis (pro pořádek, na jejich místa přichází Bobby Rondinelli a Jon Levin). Přesto vyhlídku na další život skýtala především účast producenta Joeyho Balina. Už jen z toho důvodu, že je podepsán pod všemi skladbami na desce a téměř pod všemi na desce následující. Kdo ví, jak by se kariéra Warlock byla vyvíjela dál, kdyby nezasáhl mamon… Práva na užívání jména Warlock patřila bývalému manažerovi a tak se kapela raději pokouší fungovat pod názvem Doro & Warlock, ale nakonec potencionální pátá deska kapely, nahraná v sestavě Doro, Henrikssen, Levin a Rondinelli pod taktovkou Joeyho Balina, již vychází pod hlavičkou Doro. A to už je jiná kapitola metalové historie.
|
