Je to trochu paradox. V době, kdy album "Reflections" pražských Red Baron Band teprve skrápěly kapky křtícího šampaňského, bylo zřejmé, že po personálním „šejku“ dva z těch, kteří mají tohle album na svědomí, nejsou členy kapely. A i když je právě teď možná ta správná šance na superlativy, budu hodně opatrný. Jednak proto, že jsem s totální reinkarnací sedmdesátých let a retro hard rockem zpočátku (to asi pro tu vskutku dokonalou historickou autentičnost) poněkud zápasil a – a to rozhodně nechci snižovat kvality současného složení bandu – jednak, ač bývalý zpěvák Michal Jech netvoří tu položku, na kterou coby nejpodstatnější ukážete hned v prvním kole, přece jen jeho příjemný chraplák dodává charakteru desky velice výrazné aróma.
To, co chňapne okamžitě za uši, jsou všemožné černobílé klapky. Ty vytvářejí staromilský dojem nejvýrazněji a strhávají na sebe pozornost v těch správných momentech. Ale jen jako jedinečný celek vytváří Red Baron skutečně dobovou atmosféru let dávno minulých, ze které dýchá klid, hudební mistrovství a pohoda. Ač jsem již naznačil, že právě vokální hlazení Mirka Jecha jsou tím bodem, který mě dokázal naladit na notu Red Baron Red, životaschopnost a kvality kapely dokonale deklaruje akustická instrumentálka „Aspiration“, coby můj nejoblíbenější střípek nahrávky. Velice barevná kolekce nabídne takové kontrasty, jako je hravá šlapavka s příjemným refrénem „It´s Too Late“ či naprostý kontrast, téměř jedenáctiminutová „Where The Sun Goes Down“ coby nejzadumanější položka playlistu s velice chytlavou instrumentální pasáží.
Red Baron band mohou být pro moderního posluchače krapet oříšek, ale párplo-zeppelínovští staromilci a s nimi i otevření současníci si přijdou na své. Kapela Rudého barona útočí (stejně nekompromisně a úspěšně jako kdysi jejich slavný jmenovec) na ryzí hardrockové kořeny, a i když by se mohlo zdát, že (při dodržení všech zákonitostí) z tohoto konzervativního území už je těžké vykřesat nějakou novotu, Red Baron Band potvrzují, že nemusí dojít na novoty, stačí dát do hraní duši a do muziky atmosféru.
"Reflections"coby vyspělá a pocitově velice výrazná záležitost u hardrockových pamětníků oživí možná již téměř odumřelé buňky a u hardrockem dosud nezasažených by mohlo probudit maximální zvědavost a chuť objevovat minulost (byť v podání Red Baron Band žhavě současnou). A i když odchod (na "Reflections" dost důležitého) Mirka Jecha se může jevit jako hodně citelná ztráta, tři pětiny těch, kteří jsou pod výborným „Reflections“ podepsáni, jsou stále na svých místech. Pokud si kapela dokáže udržet takovou fazónu, jakou předvedla na svém dosud posledním albu, bude nová etapa života kapely (se zpěvačkou Monikou Infernalis a čerstvým basákem Jardou Hynkem) z pohledu konfrontace s výborným a komplexním „Reflections“ hodně zajímavou (byť velice náročnou) výzvou.
|
