S neoklasickými alby kytarových virtuózů bývá nejedna potíž. Tito mistři se až příliš často „zabouchnou“ do svého řemeslného umění (které jim nikdo nebere), ztratí potřebný odstup a výsledkem bývají desky plné instrumentálních kudrlinek, kterým ovšem zoufale schází dynamický spád a melodické pojivo. Platí to pro méně známé umělce, stejně jako pro ostřílené matadory v čele s Yngwie Malmsteenem, jehož tvorba mě z výše uvedených důvodů nechává zcela chladným. No a do této subžánrové kohorty se rozhodl vstoupit i člen italských power metalistů SEVEN GATES, kytarista Tommy Vitaly.
Tommy se do tohoto boje ovšem nevydal sám a jeho instrumentální umění jistí další zajímavá jména. Klávesy např. obstaral Ukrajinec Vitalij Kuprij, který má na svém kontě devět sólových desek a kromě toho se mihnul v tak známých kapelách, jakými jsou ADAGIO, ARTENSION či TRANS-SIBERIAN ORCHESTRA. Za bicí kolbenku pak usednul Rhino (MANOWAR, HOLYHELL...), druhou kytaru uchopil David Shankle (DSG, MANOWAR), a dvě skladby odzpíval Thomas Vikstrom (CANDLEMASS, THERION...). S produkcí celého díla Tommymu vypomohl Frank Andiver, který měl (mimo jiné) co dočinění s velikány italské scény LABYRINTH a VISION DIVINE.
Nutno říct, že metláky SEVEN GATES docela můžu, proto jsem se na Tommyho desku těšil, doufaje přitom, že se mu podaří vystříhat výše zmíněných neduhů, a naopak do svých kompozic dokáže vložit co nejvíce melody prvků z jeho domovské kapely. Povedlo se to bohužel jenom částečně. Tommy sice udržel potřebný nadhled, jeho kytarová progrese netrpí zbytnělým egoismem a celkem příjemně se poslouchá. O to více zamrzí nedotaženost většiny skladeb, které řadu slibných až strhujících momentů obalují do průměrné, až zcela nezajímavé hudební vaty.
Nejlépe dopadly pomalé, mnohdy až étericky plynoucí kompozice. Niterný majestát těchto skladeb dokáže Vitaly nasytit doslova omamným melodičnem a položky jako „Just Me“, „Passion“, "Finally Free" nebo filmově úchvatná „Eternal“ patří zdaleka k tomu nejpoutavějšímu, co jeho debutové album nabízí. Tommy je ale především metalista, a tak si zbytek desky pro sebe usurpuje tradiční, power/neoklasický obsah. Ten je pro mě osobně zajímavým pouze tehdy, když se nepříliš atraktivní kytarové náměty zlomí v libozvučné klenutí a třeba i klišoidní sólový trylek. Takových momentů naštěstí není málo, mé gusto by jich ovšem dokázalo snést ještě daleko více. A pokud se týká oněch dvou zpívaných položek („Fly High" a „Ready To Die“), ty jsou už průměrné docela a je jen dobře, že jich není na desce víc.
Vitalyho deska tak zůstává někde v půli cesty. Příznivce Malmsteenovy (a jemu podobné) tvorby asi příliš nezaujme, určitou šanci možná dostane u klasických posluchačů melodického power metalu. Patříte-li mezi ně, album "Just Me" vám doporučuji s pětašedesáti procentní jistotou.
|
