Tahle německá kapela začínala jako popové těleso, když na svých prvních dvou albech nabízela rádiové melodie ve stylu svých krajanů ENIGMA, REDNEXovsky vypjaté dojáky, a nejednou došlo i na flirt s taneční muzikou. Tahle prvoplánová chytlavost jim ostatně zůstala dodnes, jen je od třetí desky „Bloodangel's Cry“ doprovázena metalově okázalými aranžmány. Novinka s gotickým názvem „All Beauty Must Die“ pak tyto „pop-metalové“ tendence vyhání na nejvyšší možný level.
Což znamená asi to, že se do chvílemi neuvěřitelně epického a pompézního kabátku nasoukalo svůdné melodické tělo s hitově zduřelými bradavkami. O něco podobného se nedávno pokoušeli Nizozemci WITHIN TEMPTATION, u kterých sice byla snaha o komerční vyznění daleko znatelnější (a vlastně i přiznaná), ale výsledný efekt prezentovaný na albu "The Unforgiving" ani zdaleka nedosáhnul chytlavosti nových songů německé KRYPTERIE.
Onen pompézní kabátek vyplétá goticko/symfonické aranžmá a nabušené riffy navršené do mohutné metalové stěny. Polarizační zvláčnění naopak poskytuje hedvábně přítulný hlásek zpěvačky Ji-In Cho. Pokud ovšem nebudeme hitově povrchní a nahlédneme pod onu urputnou okázalost, nalezneme vlastně silně jednoduchou a dosti tuctovou kompoziční strukturu. Bez těch cukrlátek okolo by takové písně „As I Slowly Bleed“, "You Killed Me" nebo „Higher“ byly vyloženě nudné. Jenže ani tyto nejslabší položky nakonec nudné nejsou. Ptáte se, jak je to možné?
Odpovědí je váš hudební vkus. Prahnete-li po prvosignálně chytlavých hitech (a zejména refrénech!), pak vám nějaká tuctovost ani nepřijde na mysl, neboť ta je až vojensky skvěle maskována právě oním epickým majestátem. Ten s mazanou agresí čapne váš posluchačský zájem a nepustí do konce desky. Jste-li tedy správně povrchní (rozumějte takoví posluchači, kteří se chtějí muzikou především bavit), prožijete vskutku spektakulární dobrodružství, jenž obsahuje několik strhujících vrcholů, v čele se skladbami „Victoria“ (s hostující Doro Pesch), neuvěřitelně chytlavým ploužákem „Hurt So Bad“ (viz REDNEX), nebo závěrečnou 12ti minutovkou „The Eye Collector“, do které je skvěle zapracována Beethovenova Měsíční sonáta. A protože je můj hudební vkus povrchně antiprogový, o výši konečného hodnocení není sebemenších pochyb.
|
