Minimálně v jedné věci si můžeme být u této finské party jistí. Kompoziční kompromisy mají v jejich tvorbě asi tolik místa, jako důchodci ve svých igelitkách při supermarketových slevách. Kdepak progres nebo kýho čerta, jen a pouze striktní power metalové melodie, často podložené spídovým rytmem. Nejinak je tomu i v případě novinky, na níž je jediným překvapením, že se neměnil (jako v případě předešlých čtyř alb) vokalista, kterým i po desce „Phoenix“ zůstává Erkki Seppänen. Jeho projev sice občas zní, jako kdyby měl ucpaný nos, ale špatný určitě není. A jak je na tom hudba?
Album „Epsilon“ bylo ohlašováno dlouho dopředu, takže má očekávání postupem času narostla do neadekvátních rozměrů, které ještě idealizovaly slušně znějící půlminutové ukázky, vypouštěné postupně na domovských stránkách kapely. Jak už to bývá, realita je nakonec malinko odlišná. Pátá řadovka určitě nepřekonává nejlepší počin DREAMTALE, kterým i nadále zůstane třetí deska "Difference".
Novinka se pohybuje na kvalitativním rozmezí předešlé placky, nabízí osvěžující spršku velice příjemných žánrových lákadel, ale také řadu standardních a nijak zvlášť překvapivých tvůrčích motivů, jenž se navíc začínají v rámci kapely samotné kolovrátkovitě opakovat.
Z celkového pohledu jsou nepoměrně zdařilejší první čtyři kousky desky. Svižné pecky „Firestorm“ a „Angel Of Light“ na úvod, a poté dvě parádní rychlovky „Each Time I Die“ a „Where Eternal Jesters Reing“, to všechno jsou poslechové chuťovky, na kterých je sice rovněž patrná kompoziční repetice hlavního skladatele a lídra kapely Rami Keränena, přesto nad tím jednoznačně vítězí energický zápal, podpořený dynamickou tvůrčí nápaditostí (jako třeba techno rytmem a synťáky ve dvojce „Angel Of Light“).
Pak už se ale pohříchu zaspíduje jenom v písni „Strangers' Ode“ a částečně v závěrečné „March To Glory“, ovšem tak dobré jako ve výše uvedených případech už to stejně není, a zbytek skladeb je na tom obdobně. Tvoří je totiž střednětempá, a bohužel rovněž skladatelsky slabší část desky. Stále je to velmi poslouchatelné a rozhodně ne propadákové, ale chybí tomu onen pověstný kousek čehosi mimořádného. Ve výsledku je tak kotouč „Epsilon“ solidním, nikterak však významně nadprůměrným power metalovým dílem. Škoda.
|
