Myrath jsou čerstvým větrem progressivu minimálně od své druhé desky „Desert Call“ z minulého roku. A to primárně díky tomu, že kapela pochází z Tunisu a ždímá z toho, co se dá. Protože v době, kdy se originalita vyvažuje zlatem, je právě držení se kulturních tradic vlastní země jednou z dobrých cest. Obzvlášť, pokud je to země pro metal natolik neobvyklá. A Myrath se toho navíc vůbec nebojí – výrazné využití orientálních prvků, mistrovských kompozic, chytlavých melodií a výborné produkce je téměř jasným klíčem k úspěchu a kapele se to na třetím počinu podařilo dotáhnout k dokonalosti.
Samozřejmě nejsou v propojení orientálních prvků s metalem žádnými průkopníky. Většina z nás si při srovnání okamžitě vybaví Orphaned Land (se kterými také mimochodem Myrath vyrážejí na evropské turné – pro mě krásný příklad toho, jak může hudba spojit muslimský a židovský národ) – jenže stejně, jako jen těžko můžete srovnávat izraelskou a tuniskou kulturu, lze stejně těžko srovnat hudební snažení těchto dvou spolků. Já rovnou prozradím, že ačkoli hudbu Orphaned Land si užívám velmi, Myrath mě vzali za srdce ještě mnohem víc.
„Tales of Sand“ je brilantní počin, který neodolatelně voní orientálním kořením. Nejde jen o využití rytmů, tolik typických pro hudbu z arabských zemí (ačkoli na některé pasáže by se s trochou snahy jistě daly břišní tance praktikovat), jde i o vokální projev Zahera Zorgatiho, který se technikou hrdě hlásí k tradicím své kultury. A v několika skladbách (třeba v „Tales of Sand“ nebo „Beyond the Stars“) můžeme zaslechnout přímo arabštinu. Spojte to s vášnivým a temperamentním projevem a extrémně chytlavou melodikou a máte recept na hudební extázi. Gradované refrény skladeb „Under Siege“, „Merciless Times“ nebo „Wide Shut“ musí uspokojit každého, kdo si potrpí na melodie. Progressivní srdce zaplesá, když pozorně sleduje složité linie skladeb a vkusné zapojení netradičních nástrojů. Příznivci kvalitních zpěváků si také přijdou na své, Zaherova vokální technika je fascinující. No a pokud jste ještě, třeba jako já, milovníci orientálních vlivů, nemáte co řešit, protože tu tím pádem před vámi leží jedna z nejlepších desek letošního roku.
Mohla bych se tu rozplývat donekonečna. Myrath se daří přinášet do metalu něco prozatím celkem neokoukaného a navíc ve velmi, velmi povedeném balení. A s třetí deskou se jim snad také konečně dostane zasloužené pozornosti. Protože tihle exotičtí pánové válí a drtí letošní progressivní konkurenci na prach (nebo spíš na písek, v tomto případě).
|
