Článků o mladé brněnské kapele sic.engine po netu zatím zrovna moc nelítá. V tom málu, co se o sic.engine dá vykutat, je nejčastěji užitým výrazem pojem "cross". A vzhledem k tomu, že všechny čtyři kousky, které obsahuje demo ,,7 Cuts", jdou s obnažováním emocí až na kost, i pojmy jako emo či screamo považuju za adekvátní. A byť sporadicky sic.engine zvolní až do rockově uvolněné pohody (tedy pouze v případě, že mikrofonu vládne čistý vokál), díky vypjatému řevu, ostrým kytarám a razantním bicím i ten pojem metal je na místě.
Jak již naznačeno, jedním ze základních identifikačních znaků kapely je spolupráce (nutno zdůraznit, že velice šmakózní) dvou kontrastních (zbarvením hlasů i intenzitou jejich nasazení) vokálů, hrubého vypjatého řevu a čistého, variabilního (od hlasové pohody, přes emotivní vypětí až po plačtivé kňourání) zpěvu. Další, čím lze hudbu sic.engine charakterizovat, je poměrně pestrá stavba skladeb plná změn, nabízející i v rámci jediného kousku x-nálad, dramatických okamžiků a intenzivních pocitů bez přehnané patetičnosti. To vše pospojované výraznými melodickými motivy (díky téměř všudypřítomné hrubosti zbavených líbivosti, přesto chytlavých) do stoprocentně soudržného celku. Příjemně prožitá čtvrthodinka, důmyslně gradující v nejpůsobivějším (z hlediska emotivního prožitku) titulním tracku. Nezbytností je volume vytočené doprava, nikoliv z důvodu obvykle proklamovaného většího prožitku, nýbrž z nutnosti, neb ten kdo vtiskl jednotlivé stopy do stříbrného kotouče sice dosáhl slušného zvuku, ale proč je tak důkladně ztišil mi je záhadou.
Článků o mladé brněnské kapele sic.engine po netu zatím zrovna moc nelítá. Což je škoda hned ze dvou důvodů. Jednak, že z toho informačního chaosu, kterým trpím za a) po shlédnutí warholovského bookletu (chlapi, naplácat všechny texty přes sebe a neuvést ani zmínku o členech kapely je záměr nebo tisková chyba?), za b) po shlédnutí webové prezentace, kde identifikovat kdo a co je docela fuška (jen díky dobré paměti střílím od pasu u Biggera kytaru v blackových Amortez) jeden zrovna moudrý není. Ale hlavně proto, že muzika, zachycená na ,,7 Cuts“ stojí za poslech a zaslouží si víc pozornosti. Bodování tentokrát může jít (po zaokrouhlení) ruku v ruce s názvem desky – a pánové, ne že si další kousek nazvete „10 Cuts“… ;-)
|
