Že bájná Rimortis měla dvě sestry je věc celkem známá. Znalce dávných příběhů však nejspíš zarazí novinka, že byl objeven další sourozenec Rimortis, totiž mladší brácha… Jen se musíme z bájí posunout do reality, z dávnověku do současnosti a ze vzdálených končin kamsi k Uherskému Hradišti. Tam totiž má hnízdo mladá power-speed metalová kapela Neutral, která hudebnímu světu právě nabídla svojí prvotinu „Brána osudů“ a v jejímž případě je velice snadné najít v komparačním seznamu kapel tu ideální položku k přirovnávání.
Základní charakteristika - na nadýchaných melodiích a chytlavých refrénech postavená lehkonohá muzika s nepříliš složitými kytarovými linkami, se svěžími sóly. výraznými klávesami, a vytrvale klokotající masáží bicích (tak, jak si to daný styl žádá), neopouštějící území power-speed metalu. Pokud vám v téhle větě chybí jakákoliv zmínka o zpěvu, důvod je prostý. Otázka obyčejné průměrnosti se totiž převážně nabízí, stojí a padá se sice čistým a příjemným, ale příliš opatrným hlasem Petra Majtána (i v případě neutrálního pěvce se nabízí paralela s Rimortis - vzpomínáte na pokrok, jaký nastartoval křikloun od Poděbrad Milan Hloucal v období mezi alby „Oheň a led“ a „Stín křídel“? Třeba i Petr na tuhle cestu vyráží…). Škoda, že se do barevně vyšponovaných oživení, jako třeba ve finále závěrečné „Masky smrti“ či v „Prokletí“, nepouští Petr častěji, škoda, že podpora dynamických sborů jako v případě největší pecky alba „Hraj dál“ není hojnější. A v momentě, když se sejde nevýraznost hudební s nevýrazností pěveckou (jako v případě songů „Cháron“, byť její sloky určitou dramatičnost nabídnou, jemný refrén téma totálně zabíjí a „Tvé zlé já“, které je naprosto bez chuti a bez zápachu), nepomůže Neutralu ani výpomoc ženských hlasivek či náladotvornost violoncella. Leč celkový poměr zajímavých písní k těm opačným je pořád jasně vítězný, takže pro melodiky, holdující domácí scéně znamená tahle deska hodně dobrou zprávu.
Nezbytnou položkou, na kterou je třeba upozornit, jsou texty, se kterým se Neutralu podařil docela husarský kousek. Velice přívětivá čeština, ze které je cítit romantika, příběh i schopnost autorů vložit slova do úst zpěváka natolik přirozeně, aby vás téměř ani na moment nezatáhla za uši a natolik smysluplně, abyste si užili děj samotné písně. Na pohled podrobnější (i když jde o pohled hnidopišský s bookletem v ruce) zjistíte, že si kluci občas tu češtinu ohýbají, esemeskovsky zjednodušují či scukávají do zkratkovitě naivních hesel. Nicméně (na ten první a v tomto případě důležitější pohled) texty jsou pro celkovou snadnou vstřebatelnost písní velice přístupné a příjemné.
Ať už Neutral při tvorbě „Brány osudů“ pokukovali do Poděbrad (tam jasně nejvíc), do Brna či do Ostravy (budeme-li se držet základních orientačních bodů tuzemského power-speed metalu, jinak můžeme do navigace sypat mapu především Finska, Německa nebo Itálie) udělali to dobře. Je na místě zdůraznit, že se jedná o debutovou desku a že se Neutral (což v téhle fázi vývoje kapely považuji spíš za chytré plus) přísně drží osvědčených a x-krát užitých metod, nicméně podle mého to kluci chytli za správný konec. Do sfér, kam se třeba zmínění Rimortis už dokázali prokousat, jim ještě chybí urazit solidní kus cesty (i naplnění krabic s označením jiskra, zkušenost, odvaha i celková barevnost může ještě chvíli zabrat), ale rozhodně JE na čem stavět.
A tak vás, vážení Neutralové, posílám do dalšího kola parafrází vašeho vlastního textu: „…hrajte dál…, důvěřujte kartám rozdaným.., máte druhou šanci…“ – tu první jste dle mého dokázali dobře využít (a od přepadnutí do hodnocení „7“ vás fakt dělily jen tisícinky…)
|
