Tahle řecká parta rozhodně netrpí nějakou tvůrčí krizí, takže zde máme opět po velmi krátké době další placku. Nacházíme se ovšem na území (neo)old school thrashe, takže lze těžko očekávat variabilní skladatelské výkyvy. Tento žánr si říká o přímočarou sypačku, riffy nasekané jako z řeznického špalku, v tomto případě můžeme mluvit ještě o lehoulinkém přesahu do death metalu. Jinak se ovšem nic nového neděje, čímž se recenzentovi dostává nelehkého úkolu. Totiž nějak smysluplně rozebrat alespoň do tří odstavců něco, co rozebíral ve stejné či podobné formě už ve dvou předešlých případech.
Přesto by byla škoda vás o popis novinky SUICIDAL ANGELS ochudit, neboť vysoký standard této kapely byl opět zachován. Na své si tedy přijdou všichni, kdo si libují v osmdesátkových postupech, zde okořeněných velmi jakostní zvukovou produkcí. K tomu připočtěme skvělého a úžasně frázujícího zpěváka Nicka Melissourgosa a o jednom z nejlepších thrash metalových počinů letošního roku je pevně rozhodnuto již v únoru. Samozřejmě je stejně tak nutná jistá konzervativní velkorysost, která přehlídne právě ten fakt, že vše jede po linii předešlých fošen, bez nějakých větších snah o tvůrčí imaginaci.
Ačkoli něco novějšího se přece událo.
K nahrávání skladby "Legacy Of Pain" byl přizván Karl Willetts, neboli řvoun slovutných deťáků BOLT THROWER. Čímž se neustálá koketérie se smrtelným žánrem stala alespoň na moment definitivní a zmíněný song je nefalšovaným death metalovým zástupcem. Přináší tak velmi příjemné osvěžení v schématickém thrashovém náhulu (zpomalí se pouze ve trojce "Chaos (The Curse Is Burning Inside)" a poslední "Bleeding Cries"). Toto schéma je ale ve své nadupanosti stále hodně přitažlivé, takže je vysoké hodnocení zcela na místě. Nemluvě o tom, že to je stále tisíckrát kvalitnější, než desítky nahrávek vycházejících v tomto žánru každý měsíc.
|
