Michael Kiske a Kai Hansen jsou zpět v jedné sestavě. Už jen tohle konstatování plní vlhké sny všech srdcatých melodiků, kteří zamykají svůj bejvák zásadně Sedmi klíči a jejichž nejoblíbenějším svátkem v roce je Halloween. Ovšem očekávat hudební návrat k dýňové klasice by bylo stejně bláhové jako pošetilé. Už proto, že v sestavě trůní mimo jiných také Dennis Ward (SUNSTORM, PLACE VENDOME, PINK CREAM 69...), přes kterého by nějaký speed metal prošel asi jen těžko. Ostatně i Kiske se několikrát zaklínal okázalými prohlášeními o skoncování s tímto stylem (a pak hostoval v několika nejspídovějších skladbách poslední pětiletky), a tak je UNISONIC určitým kompromisem. Najdeme zde melodie protkané chytlavými kytarovými trylky (hádejte, kdo je složil?), s "dvojkopákovou" rychlostí se ale můžeme rovnou rozloučit.
Nabízený materiál EP "Ignition" má blízko k první Kiskeho sólovce (zejména písním, na kterých spolupracoval s Hansenem), ale také k PLACE VENDOME, neboli dalšímu projektu s Michiho hrdlem v čele. A protože rozdíly, snad až na úvodní výpadovku "Unisonic", nejsou nijak dramatické, vše zavání daleko více marketingovým kalkulem, než smysluplně plnohodnotným uskupením. Tato slova dokládá i umístění živé verze skladby "I Want Out", neboli nejprovařenějšího dýňového hitu. Ale což, patříte-li mezi sortu posluchačů, jíž charakterizuje úvod této recenze, určitě vám (nám) to nijak zvlášť vadit nebude.
Nicméně nečekejme ani vyloženou bombu, k čemuž by mohl podvědomě svádět právě onen magický reunion dua Kiske/Hansen. Nové skladby jsou jistě pěkné, příjemně poslouchatelné, sem tam hitově nápadité, ale také nic moc navíc. Nedělejme ovšem ukvapené závěry a počkejme na regulérní debut, jehož vydání je ohlášeno už na příští měsíc. Prozatím zdrženlivých sedm bodů.
|
