(anglická verze)
Pro začátek upozorňuji, že se v tomto článku nebude rozebírat nedávná velká změna v sestavě kapely, ale budeme se věnovat jen a pouze samotnému králi Karlovi, tedy novému a prvnímu koncepčnímu albu z pera švédských „milovníků válečné tematiky“. Sabaton mají po celém světě řady fanoušků, jež si kapelu oblíbily právě nejen army tématům, ale především díky jednoduché úderné muzice a Joakimovu nezaměnitelnému netypicky zabarvenému vokálu, okořeněnému silným přízvukem. Ten mu je spoustou kritiků vytýkán, ale pro sound Sabaton představuje něco tak charakteristického a typického, že bychom si bez něj už kapelu dokázali sotva představit. A navíc jeho zvučné „r“ dodává songům svým způsobem ten správný říz.
Ačkoliv se nedá říct, že by na novince přišli pánové s nějakými novými riffy a v písních kolikrát slyšíme i úseky, kde přímo opisují sami sebe, v celkovém kontextu vyznívá celá deska, ale i jednotlivé písně, propracovaněji, složitěji a oproti dřívějšku diametrálně odlišně. Možná na tom nese zásluhu produkce Petera Tägtgrena (Hypocrisy, Pain), ale vzhledem k faktu, že spolupracoval už i na předchozích albech, je toto jaksi diskutabilní. Tentokrát se ale Peter neusadil jen za mixážní pultík, zároveň se objevuje i jako host ve skladbě „Gott Mit Uns“ a to nejen vokálně. Některé pasáže nesou přímo paino-hypocrisí nádech, což ji odlišuje od čehokoliv, co kdy Sabaton nahráli a zároveň ji řadí k nejlepším skladbám z celého alba.
Na první poslech vám možná „Carolus Rex“ neučaruje, zvlášť pokud dáte na obvyklé vypalovačky typu „Primo Victoria“, „Attero Dominatus“, či „40-1“, které jaksi na albu chybí a na paty jim šlape tak možná „Killing Ground“, Ta se opět řadí k topu této nahrávky a opět představuje něco nového. Jak poznamenala kolegyně Ray, ve skladbě se objevují téměř maidenovské kytary a to je něco, co Sabaton ještě nikdy nezkusili. Zároveň s písní „Poltava“ se pak ale přibližujeme těm klasickým sabatonovským songům založeným na chytlavém refrénu, který okamžitě strhne k davovému skandování, pokud se s ním kapela vytasí na pódiu.
I když na desce chybí písně tohoto typu, válečná mašinerie nekompromisně šlape dál a s každým dalším poslechem odkrývá něco nového. Při tom si také uvědomujeme, že přes to, že celková atmosféra nahrávky je naprosto jiná, zní pořád zatraceně sabatonovsky. Typické kytary, hodně kláves, které albu dominují a bez nichž by Sabaton nebyli ani poloviční, rázné bicí… to všechno „Carolus Rex“ obsahuje.
Už s vydáním poslední a nejslabší desky „Coat Of Arms“ nastal všeobecný pocit, že Sabaton nemají světu již co předvést, že už nedokáží přijít s ničím novým, ale stalo se! O to příjemněji překvapila právě „Carolus Rex“, která toto vyvrací. Nejen, že najdeme na albu nepříliš typické baladické písně jako „Lifetime Of War“, či „Long Live The King“, kterých v minulosti bylo jen pomálu, Sabaton si tentokrát pohrávají i s jazykem. Kromě latiny, se kterou už se dřív občas prezentovali, máme možnost zaslechnout němčinu, švédštinu a dokonce i češtinu. Jen si poslechněte skladbu „1648“, to opravdu není přeslech.
Do rozboru textů se v této recenzi raději pouštět nebudeme. Přiznám se, že až tolik v historii zběhlá nejsem a ani mě neláká se v tom pošťourat, navíc by to mohlo vydat na samostatný a dlouhý článek. Vsadím se, že se najdou nadšenci, kteří se tím zabývat budou, shrňme to krátce, že se celý příběh odehrává během období švédského impéria mezi lety 1611 – 1718 a zabírá tak údobí mezi vládou krále Gustava II. Adolfa až Karla XII., kdy se na trůně objevilo několik Karlů, ale i královna Christina a Švédové expandovali do Evropy a nejen u nás si během třetí fáze Třicetileté války trochu zadivočili.
„Carolus Rex“ rozhodně patří ke špičce toho, co kdy Sabaton napsali, má z devadesáti procent přesně to, co se od nich očekává, plus ještě něco navíc. Může možná zklamat ty, jež očekávali to samé pořád a pořád dokola, ale určitě potěší ty, kteří uvítají nějaký ten posun. A ten v tomto případě nastává. A já osobně se už těším, až si konečně poslechnu i švédskou verzi, které sice většina posluchačů nebude rozumět, ale švédština je natolik zajímavý jazyk, který do skladeb tak nádherně sedí, že možná předčí i anglickou verzi!
|
