 Švédské bandě Avatar se konečně objevila poslední deska "Black Waltz" i na pultech jiných obchodů než švédských a tak nám zpěvák a mozek kapely Johannes Eckeström věnoval pár minut a přiblížil nám nejen „černý waltz“, ale rozpovídal se i o inspiracích, koncertování a vůbec o všem, co dělá Avatar výjimečnou kapelou a proč sáhnout zrovna po jejich CD.
Ahoj, mohl bys pro začátek představit Avatar lidem, kteří o vás ještě neslyšeli?
Avatar je banda pěti mladých švédských gentlemanů s bláznivě vysokými ambicemi, tvořících metal. Představa je taková, že Avatar není jen něco, co by mělo být slyšeno, ale také viděno, čicháno, procítěno a ochutnáno.
A jak bys popsal styl vaší hudby?
Naše kořeny sahají do extrémního i melodického metalu různých druhů. V současnosti jsou naší prioritou velkolepé riffy a groove. Mimo to jsme vykostili temnou industriální krajinu a přidali mnoho různých melodických výrazů. Je to temné, epické a má to pointu.
Kupříkladu vaše poslední nahrávka „Black Waltz“ je mnohem tvrdší a industriálnější než cokoliv, co jste napsali předtím. Mohl bys tohle album nějak popsat? V čem je odlišné a speciální?
Hm, jednou věcí je, že se snažíme tlačit věci do extrémů bez začlenění věcí jako dub step, které s námi nemají v jádru nic společného. Místo toho jsme šli zpět ke kořenům a jak jsem řekl, pořádně se zaměřili na riffy a groove, potřebný k perfektnímu orámování. Když jsme se s prací dostali tak daleko, že nálada a tón atmosféry byl daný, mohli jsme si dovolit vzít písně na velmi zajímavá a divná místa.
 Další věcí, kterou jsme dělali, bylo tvoření něčeho pro všechny vaše smysly. Avatar je velmi vizuální kapela a vize toho, co děláme, daleko přesahuje samotné písně. Mám pocit, že pravá finální forma našeho umění je když vystupujeme na pódiu, a tohle album je vstupním kámenem k dosažení našeho cíle.
Také si myslím, že přinášíme mnoho klasických hodnot a ideálů do toho, co děláme, aniž bychom byli nostalgičtí, či zněli jakkoliv old schoolově. My jsme právě přímo tady a teď se vším všudy, ale stále přinášíme staré dobré šoumenství smíšené s upřímností v tom, co děláme.
Každé z vašich posledních alb zní trochu jinak oproti tomu předešlému, je to přirozený proces psaní, nebo se vždy rozhodujete „teď bychom chtěli znít právě takto“?
Mám pocit, že naše první dvě alba a "Black Waltz" jsou naprosto organická v tom, odkud přišla, a kde skončila. To třetí, "Avatar", na druhou stranu utrpělo tím, že jsme chtěli zkusit dát dohromady něco, co úplně nesedělo. Poučili jsme se, že nám nejde psaní podle plánu a to, co jsme považovali za zefektivňování našich písní, bylo jen ředěním materiálu. Sice je na té desce spoustu velmi dobrého materiálu, ale ve výsledku spoutaného pokusem být něčím, čím nejsme.
Vždy je tu určité množství „já chci dělat tohle“, zahrnuté v každém procesu psaní. Rozdíl je pro nás v důvodech to tak udělat.
 S ohledem na název „Black Waltz“ – jak moc jste ovlivňováni ostatními hudebními žánry?
Velmi mnoho. Hudba je hudba a styl je ve zvuku. Vždy jsem nadšen, když se dostanu k parafrázím nějakých starých jazzových standardů namísto Iron Maiden, jednoduše proto, že Maideni jsou už v naší krvi tak jako tak. Prostě si velmi užívám, když se dostanu mimo svoji bezpečnou zónu.
Na předcházející desce jsi právě prokázal, že dokážeš velmi dobře zazpívat i čisté pasáže, proč se do toho tolik nepouštíš i na novince?
Díky. No, nějaké „čisté“ pasáže tady semtam také zpívám, ale na tohle album se víc hodilo právě to, jak to je. Soustředím se tu na dvě věci, které zde sedí víc, než snaha znít heavy, když zpívám obvyklejší melodie. První je být teatrální a ta druhá být sakra upřímný. Dodatečně k tomu se zdálo být velmi inspirující výzvou napsat dobré refrény pro growling. Není tu žádný skutečný plán, žádné dané pravidlo, jak chceme vybalancovat vokál na albu. Máme rádi silné věci a užíváme si, když jsme hlasití, takže toho tam je hodně.
Tohle léto jste odehráli nějaké festivaly. Který z nich byl nejlepší a kde byste se rádi objevili příští rok?
Metaltown v Gothenburgu byl vážně epický. Je vždycky zábava, když nám zaplatí dost na to, abychom mohli mít pyroefekty. Příští festivalová sezóna zní extra slibně, když bude naše album konečně vydané v Evropě. Budeme hrát kdekoliv, kde nás nechají.
Je nějaká šance vás v blízké budoucnosti potkat na turné po Evropě a třeba i po Česku s nějakou další kapelou?
To je každopádně v jednání a už je to dlouho, co jsme byli na turné, takže na tom tvrdě pracujeme.
Jste také ovlivňováni kapelami, se kterými jste jeli turné? Kupříkladu když jste hráli s Hardcore Superstar nebo s Helloween a Stratovarius
Helloween ze mě udělali metalistu. Když jste na turné, nejinspirativnější je část, kdy máte příležitost si sednout s umělci a muzikanty a jen si povídat o muzice. Dostanete jiný pohled na věc a jste ovlivněni lidmi, kteří se v muzice pohybují a to je velmi cool.
Původně měl být u odpovídání na otázky i bubeník John a tak tu byla otázka přímo pro něj ohledně toho, jak se cítil, když hostoval kapele Hardcore Superstar jako bubeník. Namísto vynechání otázky se ale Johannes zhostil odpovědi:
Z toho, co vím, si John užil spoustu zábavy, ale nebyla to jeho kapela, takže to nebyl takový nářez, jaký to mohl být. S touto kapelou jsme velmi dobří kamarádi a bylo mu potěšení jim pomoci. Z tohoto hlediska je to jistě zábavná práce.
 Vaše koncerty jsou v současnosti plné efektů, už výše zmiňované pyrotechniky apod., ale v menších klubech by něco takového nebylo možné. Myslíš, že by vaše show byla stoprocentní i bez těchto speciálních efektů?
Absolutně. Nejklíčovějším momentem na show Avatar je samotný Avatar. Ale už bylo řečeno, že preferujeme využití našich rekvizit, protože jsou také součástí našeho kreativního procesu. Všechen design a všechny tyto věci jsou stvořeny kapelou.
Četla jsem hodně pozitivních recenzí na Black Waltz, ale také názory, kde jste srovnáváni s Rammstein, Disturbed, In Flames, či Slipknot a někteří nepříliš otevření lidé vás nazývají směšnými klony něčeho, co už bylo napsáno dávno předtím. Berete si k srdci i negativní reakce a učíte se z nich, nebo je vám fuk, co si lidi myslí a jdete si prostě za svým?
Cokoliv, co děláme, je to nejlepší, co můžeme dělat, a je to v současnosti součástí procesu a cesty, na které jsme. Jednoduše s tímto názorem nesouhlasím a myslím, že většina lidí, která opravdu SLYŠELA Black Waltz, s tím také nesouhlasí. A jak už jsem řekl, nezbývá nám nic jiného, než jít vlastní cestou, protože jinak bychom to podělali. Někteří budou vždy nenávidět to, co děláš, a někteří nemilují nic než sebe, takže nehodláme nic měnit jen proto, abychom se zavděčili lidem. Jsme to my, kdo s tím musí žít po zbytek našich životů, a koneckonců jediný názor, se kterým můžeme počítat, je náš vlastní. Těch ostatních je příliš moc, než abychom si z nich mohli něco užitečného vybrat.
A nakonec jedna obvyklá otázka – Máte nějakou zprávu pro české fanoušky?
Dejte chladit pivo! Jsme na cestě!
|
