Slovenská punková scéna byla vždycky pořádně silná. Stačí si vzpomenout na Zónu A nebo Slobodnou Európu. A k nim samozřejmě můžeme zařadit i Inekafe, kteří se s velkou slávou vrátili po čtyřleté hibernaci v roce 2010 znovu na scénu. Ten návrat korunovali o rok později výtečným albem „Právo na šťastie“. Od té doby Kafe opět jede a zdobí nejeden český a slovenský festival. Kapele se prostě daří a i přes trochu bouřlivý odchod basisty Foruse vydává v poklidu své nové album „Nevhodný typ“.
Když jsem psal před třemi lety recenzi na „Právo na šťastie“, trochu jsem se obával možného stylového směřování, protože s poslední deskou před rozpadem „Bez udania dovodu“ se Inekafe pustili do experimentů, když zněli místy až hardcorově a do textů začali roubovat politická témata. S „Právem na šťastie“ udělali to nejrozumnější, co mohli a vrátili se k tomu, co prezentovali na svých nejlepších albech „Je tu niekto?“ a „Príbeh“. A v tomto duchu pokračují i na novince. I když jsem před třemi lety naťukl problematiku textů a jejich puberťáckou uvěřitelnost z úst čtyřicetiletých chlápků, nakonec to není až tak rušivý element a proto ani tady se oproti minulé desce nic nemění.
Vratko Rohoň je rozený hitmaker a proto i „Nevhodný typ“ je plný velmi chytře složených popěvků, které zcela naplňují škatulku pop/punkrocku nebo neopunku, chcete-li. V podstatě se dá říct, že „Nevhodný typ“ je takový mladší bratříček „Práva na šťastie“, i když už těch odkazů na minulost, jako bylo „Velkou palicou IV“ nebo „Petra po rokoch“, je tady mnohem méně. Neubylo však velmi výrazných refrénů, ať už je to úvodní „Zlý“, klasická kafovská „Nezaujem“ (refrén může lehce evokovat někdejší hitovku "Mojich najlepších pätnáct rokov"), titulní „Nevhodný typ“, divoká „Kopaničiarská“, všechno je přesně takové, jak čekáte.
Možná tedy chybí moment překvapení , ale to je problém drtivé většiny kapel, které mají na svém kontě více než tři alba. V tomto případě můžeme jen zmínit skladbu „Na chvílu“, která má velmi svojsky zaranžované kytary ve spojení s klávesovými party. Refrén je už samozřejmě v typickém rohoňovském duchu. Překvapující (samozřejmě v tom švejkovském pokroku v mezích zákona) může být i „Nenadávejte na politikov“, která působí až moc infantilně a samoúčelně nasraně.
Můžeme namítnout, že „Právo na šťastie“ bylo možná trochu pestřejší. Na „Nevhodném typu“ chybí klasická koketérie se ska a i vyloženě hitová věc pro střední proud, kterou na minulé desce byla „Špinavé objatie“. Ale i tak si myslím, že žádný fanoušek těchto „bratislavských Green Day“ nemůže být novinkou zklamán. Jen pozor na to, aby se Inekafe nedostali do slepé uličky. Zatím je to ještě čerstvé a svěží…
|
