Co si budeme nalhávat, český thrash metal zrovna nebourá světové žebříčky žánru. Naše největší hvězdy vznikly v osmdesátých letech, a protože se nenašel žádný mladší zástupce podobných kvalit, táhnou letití bardi všechno i v dnešních dnech. V tomto článku si vezmeme na paškál jednu starou českou partu z Liberce a dvě nové, z Plzně a (pro jakési mezinárodní srovnání) také z polského Gdańsku.
V.A.R. - Level 6 (2014)
Ze slušnosti začneme právě u libereckých zasloužilců. Dál už ale necháme formální etiketu stranou, a to i navzdory smutnému faktu, kterým se stalo úmrtí kytaristy a skladatele Jana „Sznegha“ Brtka. Ten ještě stihnul nahrát všechny své party a novinka tak v podstatě slouží jako stříbrný pomník jeho památce. Kapelu V.A.R. (Vratislavický Alkoholický Rachot) jsem zaznamenal hned v úvodu devadesátých let, a přestože mně k srdci nepřirostla, nikdy nezapomenu třeba na skvělý crazy náhul „Dech mrtvý milenky“ z alba „Závislost“. V chlastací soustavě se mi přitom automaticky rozprostře hospodský odér a k tomu adekvátně „zahulený“ zvuk. Při poslechu aktuální fošny „Level 6“ jako bych propadl černou dírou a zase se ocitl v době před dvaceti lety. Nadšení už je ovšem o poznání menší. Zvuk ze studia Dodo Doležala je úplně stejně technicky vypráskaný, což je jistě účel, já bych ale uvítal preciznější znění, doba už je přece jenom malinko jinde. Hudební obsah pak zamrzl docela, s tím, že pro mě postrádá i tu špetku dřívější atraktivity. Desítka skladeb nabídne „vidlácký“ thrash´n´roll, který má potenciál zaujmout při vyšším promile alkoholu v krvi, kdy bude posluchač ideálně nastaven k podobné zábavě. Rychlé skladby mají v podání libereckých daleko větší koule, škoda, že jich je na desce minimum. Tuhle hudební a vokální (zpěvákovi skoro není rozumět) mizérii rozhodně nezachrání klávesy, sóla a už vůbec ne sprostá slova. Hodnocení odpovídá mému střízlivému stavu, nutno dodat, že s každým promile by pravděpodobně stouplo o jeden bod.
3/10
1000 BOMBS - Peace Is Dead (2014)
Druhá česká akvizice vznikla v roce 2012 a loni vydala své debutové album. Trio maníků s přezdívkami Asura, Sheafraidh a Throllmas přišlo s old schoolovým pojetím, naštěstí ne v oblasti soundu, který řeže zhruba tak, jak má. Vím, že kapely nemají rády, když jsou přirovnávány ke komukoli, zde se tomu ale ubránit nelze, neb asi každý v hudbě 1000 Bombs zaslechne stopy ranějších Slayer nebo Sepultury. Znatelné jsou i thrash´n´rollové prvky, stejně jako hardcorový element, a to zejména ve zpěvákově frázování, které jde ovšem někdy přes čáru. Jako příklad nám poslouží hned úvodní titulka. Hudba má správný nátisk, riffy koušou buldočí silou, pak ale přijde refrénová repetice slov názvu songu, a to nakonec tolikrát, že nadšené dojmy z muziky téměř úplně vychladnou. Ve zkratce se dá říct, že instrumentální složka zachraňuje vše, co snižují vokální linky. O nic světoborného (dokonce ani Evropaborného) sice nejde, chvílemi slyšíme čirý průměr, ve finále ale převažují kladné dojmy. Zajímavě působí lyrika songu „Don´t Trust the Aliens!“, jež vypráví o ataku ufounů, kteří nemají jiný cíl, než zbavit naši zemi všech zásob piva. Tímto způsobem mohly být odlehčeny klidně všechny písně, válečná tématika zbytku songů je přece jenom dosti archaickou a nudnou záležitostí. Nicméně i přes uvedená negativa platí, že v rámci tuzemské scény jde o dílo nadprůměrné, zvlášť pokud jde o old school thrash metal (s nezkurveným zvukem), který navíc není zatížen groovem a jinými "hopsacími" prvky. Takových nahrávek u nás vzniká minimum, měli bychom tedy být vděčni za každou z nich.
6/10
YouTube ukázka - 1000 Bombs
REPULSOR - Trapped in a Nightmare / EP (2014)
Pokud se podíváte na hodnocení, je jasné, že to Čechům tentokrát nandala mladičká parta z polského Gdańsku. Sice těsně, ale přece. Zase nejde o nic, co by mělo být v ročních bilancích, nicméně jistá kvalita je přítomna a nedá se popřít. Old school v podání Repulsor potěší příznivce nekompromisních náhulů, které předváděli např. raní Kreator. To znamená permanentní rychlost plná thrashové agrese a punkové přidrzlosti. Zpěv by ovšem snesl, podobně jako v případě Plzeňáků, zajímavější frázování. Velkou výhodou je krátká stopáž, ve které je navíc šestice skladeb protnuta vybrnkávaným intermezzem "The Summoning". Regulérních náserů je tedy pouze pět, což je v ohledu na intenzitu matroše tak akorát. Obávám se, že plnohodnotné album s (pravděpodobným) časem přes půl hodiny splyne v jedno velké old school-thrashové schéma. Ale nepředbíhejme. Na tomto EP se každopádně nejlépe vyvedla druhá položka "R.M.D.H." (Real Monsters Die Hard), jež drtí od začátku do konce. Potěší i sólové pasáže v kusech "R.M.D.H." a "Killer Instinct". Konkurence na thrashmetalové scéně je dost možná největší ze všech metalových subžánrů, je proto chvályhodné, že Poláci obstáli a své příznivce by si, minimálně ve své domovině, najít měli.
6,5/10
YouTube ukázka - Killing Instinct
|
