Ačkoli počátek roku nevypadal z pohledu thrashmetalového žánru moc nadějně, postupem času se objevilo nečekané množství dobrých až vynikajících desek. Na samotný vrchol zatím pasuji crossoverové Švédy Dr. Living Dead! s jejich třetí řadovkou „Crush The Sublime Gods“, velmi ochotně zaklepu květákem také u letošní novinky australských Harlott, Němců Skeleton Pit nebo prvotiny „Unnatural Disorder“ Portugalců Atomic Destruktor. Vyšla i celá řada ne sice kulervoucích, ale pořád hodně dobrých počinů a je moc dobře, že k nim můžeme započítat i debutovou flákotu české party Laid To Waste.
Dříve tihle Západočeši fungovali jako smečka Kill! Kill! Kill! (zajímalo by mě, zdali byli pánové při vymýšlení tohoto jména střízliví), pod aktuálním názvem Laid To Waste kapela jede necelý rok. Čtyřčlenná sestava je přitom domovská pouze z poloviny, neb duo Plzeňáků (Zdeněk Smrťák - baskytara, zpěv a Vojta Blackwild Černý - kytara) doplňují u nás žijící Amíci Ryan Mowbray (bicí) a Sky Kobylak (druhá kytara). Kluci drhnou přímočarý old school thrash´n´speed, což je věc v našich končinách téměř zázračná a tedy velmi vítaná (na první dobrou si vzpomenu pouze na další plzeňskou partu, 1000 Bombs). Trochu na škodu mi přijde, že návrat do dob minulých se v tomto případě odehrává se vším všudy, tedy i s agresivně méně důrazným zvukem, což je jistě záměr, já ale tuhle archaičnost moc nepobírám. Dnes je jiná doba, musí to správně řezat do uší. I název kapely, potažmo logo, mohlo být důvtipnější, takhle vše poněkud více evokuje celkem známou partu Municipal Waste. Další výtku, tentokrát čistě subjektivního charakteru, směřuji ke Smrťákovi, který ječí jako o život, což mi vždy lezlo do uší hůř, nežli ve středních a nižších polohách posazení thrashoví zpěváci. Kdo si však libuje v obdobně znějících osmdesátkových spolcích (Smrťák se kupříkladu vzhlíží v Paulu Baloffovi z Exodus), dostane svoji porci radosti naservírovanou doslova na zlatém podnose.
Instrumentální složce totiž nelze než blahořečit. Z výše uvedeného důvodu mi nejvíc sedlo poměrně dlouhé – beze zpěvu probíhající - intro „Instru-mental“, které postupnou gradací dojde až k čistokrevné crossoverové sypanici. Tohle mě dostane vždy. Následujících sedm výbuchů zaujme i díky vlivu více stylů, kdy uslyšíme třeba thrash´n´rollové sólo („Oldschool Nostalgia“) nebo našlapaný old school speed metal ala metallicovský „Whiplash“ („Moshed To Death“). Nutno dodat, že thrash´n´rollem je tak trochu načichlé celé album, a to právě díky zmíněnému retro ozvučení. Nejživelnější nátěr na nás vyhřezne v šestce „Evil Imperialist“, u které si umím představit, pokud ji kluci vypálej naživo, jaký armageddon nastane pod pódiem (s radostí bych se přidal). Zároveň je jasné, že v úzkém manévrovacím prostoru, který podobně vyprofilovaný thrash skýtá, brzy hrozí schématické splývání (nebo bolení celého těla při neustálém moshingu), proto je moc dobře, že Západočeši vychytali míru a svůj první zápis nenatáhli přes půlhodinovou stopáž. Osobně takové dílo, i přes výše napsané rýpání, vítám s otevřenou náručí, zejména pokud se domácí scény týká. Pokud vám navíc sedí vysoké crazy vokály, můžete si k výslednému hodnocení přičíst nejméně bod navíc.
|
