To, že běloruský kytarový čaroděj Victor Smolski nezůstane po svém odchodu od Rage jen tak sedět v koutě, bylo jasné. Kam bude směřovat, to se dalo celkem dobře odhadnout z jeho vyhlášení, že chce navázat na tvorbu Lingua Mortis Orchestra. Tím, že do kapely přitáhl Davida Readmana (Pink Cream 69) a Andyho B. Francka (Brainstorm), že došlo na předpokládané spojení s filharmoniky (v tomto případě barcelonské) a že se Almanac na svém debutu pustili do koncepčního příběhu, to vše zavánělo určitým megalomanstvím. O to větším překvapením je fakt, že hudební příběh o ruském caru Ivanu Hrozném „Tsar“ netrpí žádným velikášstvím, veškerá ega jsou podřízena celku a hlavní pozornost na sebe nestrhávají ani jména, ani nabubřelá orchestrace, ani individuální výkony, ale do detailu propracované rozmanité písně, vydařené melodie a pochopitelně instrumentální mistrovství zúčastněných muzikantů.
A přitom těch trumfů, které by Almanac mohli ledabyle vyhazovat na stůl, je celá řada. Důmyslné propojení trojice zpěváků, agresivnějšího Andyho, rockovějšího Davida a poetické Jeannette Marchewky. Asi největším kladem tohoto propojení je skutečnost, že u obou zpěváků můžete naprosto zapomenout na jejich domovské spolky (obzvlášť mě to překvapuje u Davida Readmana, u kterého jsem jeho barvu hlasu považoval za nezaměnitelně definitivně propojenou s PC 69), takže ta symbióza jednotlivých hlasů i celkového hudebního kontextu je maximálně originální. A vůbec nevadí, že Jeannette Marchewka v téhle partě (nejen co do rozsahu partů, ale i co do výkonu) hraje třetí housle a tak trochu stojí ve stínu svých kolegů. Smolskiho kytara. V podstatě se nabízelo to, že Victor coby zakládající persóna i téměř výhradní autor hudby bude mít potřebu strhnout na sebe velkou pozornost. Nestalo se, jako by chtěl jít příkladem ostatním, samozřejmě nabídne dostatečnou přehlídku svého umění, ale jeho propracovaná sóla i vyhrávky se necpou do popředí, nemají tendenci kdovíjak dominovat a opět tvoří dokonale zapadající kus skládačky, stejně tak jako melodramatické orchestrace, divoce neposedné bicí, symbiotická atmosféričnost kláves i funkční střízlivost sborů.
Přitažlivě funguje i kompoziční různorodost. Almanac využívají celou pestrou power metalovou paletu – chvíli dominuje dramaticky dynamická harmonie ve šťavnatém melodickém refrénu (dokonalá titulní skladba), chvíli skandovatelná energie („No More Shadows“), chvíli přímočarost se špetkou pompy („Self-Blinded Eyes“), chvíli hrubá vyhrocenost, klouzající do chytlavé melodiky („Flames Of Fate“), chvíli uštěkaný kvalt (Nevermore“). „Tsar“, ač nabídne celu řadu odstínů, drží naprosto spolehlivě pohromadě a nabídne devět snadno zapamatovatelných a přitom naprosto nepodbízivých kousků (ten cit pro melodie!!!).
Nevím, jestli plně souhlasit s reklamním tvrzením, že „Tsar“ je novou dimenzí symfonického power metalu. Ale ono to není až tak podstatné. Důležité je, že Victor Smolski dokonale využil šanci, která se mu naskytla a propojil power metal se symfoničností tak přirozeným a až pokorným přístupem, prostým jakékoliv exhibičnosti, že debutové album kapely „Tsar“ nemůže dopadnout špatně. Teď jen držet palce, aby případná ega neměla potřebu vystrkovat růžky z parádně vyváženého a stoprocentně funkčního konceptu.
|
