Ayreon. Projekt, který už mnoho let přináší tolik hudebních požitků progovým fanouškům a bývá často zmiňován jako jedna z vůbec prvních metalových oper. Projekt, ve kterém se vystřídalo ohromné množství hostů a který spojuje ty nejtalentovanější zpěváky na scéně a svými texty vypráví posluchačům plnohodnotné příběhy a bere je na výpravy fantastickými světy, minulostí, budoucností, ale i lidským nitrem. Projekt, který začal v polovině 90. let jako bláznivý experiment jednoho člověka.
Arjen Anthony Lucassen se narodil 3. dubna 1960 v Holandsku. Nejvíc uznání mu v životě přinesla jeho skladatelská práce, ale je také zpěvákem, multiinstrumentalistou (mimo jiné hraje na kytaru, klávesy, basu a banjo) a producentem. Ayreon jsou bez debat jeho hlavním projektem, ale Arjenova bohatá hudební kariéra u nich rozhodně nekončí. Kdybychom měli udělat výčet, jeho celkové skóre čítá 23 studiových alb, tři živá alba, čtyři EP a 17 singlů. Star One, Ambeon, Stream of Passion, Guilt Machine, The Gentle Storm, sólová alba... a pokud bychom měli započítat i alba, kde se objevil jako host, byli bychom někde nad padesátkou.
Ve školních letech Arjena studia moc nezjímala. Miloval The Beatles a hudbu všeobecně a toužil mít kapelu. Jenže byl podle svých slov moc líný naučit se na nějaký nástroj. Tedy dokud jednoho dne neslyšel „Made in Japan“ od Deep Purple a nerozhodl se, že se z něj stane kytarista. Mezi lety 1980 a 1984 působil v kapele Bodine. Původně se přišel ucházet o místo zpěváka, ale kapele se jeho hlasové kvality zdály nedostatečné. Nicméně byl přijat jako kytarista. Působil zde pod přezdívkou Iron Anthony a natočil s uskupením dvě alba. V roce 1984 dostal nabídku hrát v kapele s názvem Vengeance a tak z Bodine odešel. Ve Vengeance působil až do roku 1992. Zde také konečně dostal možnost zapojit se do skladatelského procesu, což bylo nakonec příčinou jeho odchodu, protože toužil po progovějším stylu. Mezi lety 92 a 93 se pokoušel vytvořit novou kapelu pod názvem Planet Nine, ale nikdo o spolupráci s ním neměl zájem. V roce 93 tak místo toho vydal své první sólové album „Pools of Sorrow, Waves of Joy“ pod jménem Anthony. Prodeje alba byly naprosto katastrofální. Arjen se ale nenechal odradit a o dva roky později vychází u malého holandského labelu Transmission Records album, které odstartuje jeho nejúspěšnější projekt a budoucnost, která mu vynese nálepku génius.
Album původně vyšlo pod názvem „Ayreon: The Final Experiment“. Název kapely nebyl uveden a byla to nahrávací společnost, kdo přišel s návrhem, aby označení Ayreon do budoucna zastřešovalo Arjenovy projekty. Arjen tvrdí, že podobnost názvu s jeho jménem je čistě náhodná, ačkoli mu to lidé nevěří. K názvu samotnému říká: Původně jsem chtěl hlavní postavu prvního alba narvat „Aries“, ale pak jsem to musel změnit. Chtěl jsem, aby nové jméno znělo staromódně, kvůli středověkým vlivům na albu, proto jsem použil staroanglicky znějící „Ay“. Zároveň jsem chtěl, aby to bylo moderní kvůli futuristickým částem, tak jsem použil „on“ (elektron, neutron atd.).“
Příběh „The Final Experiment“ začíná v roce 2084, kdy vědci přišli na způsob, jak telepaticky posílat zprávy do minulosti. Země je na pokraji zničení a jedinou nadějí lidstva je varovat své předky a doufat, že se jim podaří katastrofu odvrátit. Zprávu přijme slepý potulný zpěvák jménem Ayreon, žijící v Británii 6. století. Ayreon vizím věří a ve snaze zabránit jejich naplnění začne poselství šířit pomocí písní o válkách, které přijdou, o katastrofách a o nebezpečí technologie. Ayreon je vyděšenými lidmi vyhnán z vesnice, ale nakonec se dostává až na dvůr krále Artuše. Merlin ale žárlí na jeho schopnost vidět budoucnost, snaží se všechny přesvědčit, že Ayreon je podvodník a nakonec na něj uvrhne kletbu. Čaroděj si svou chybu uvědomí moc pozdě a nakonec předpoví, že zpráva doputuje k jinému potulnému zpěvákovi, žijícímu na konci 20. století.
Stvořit tohle album byl projekt obřích rozměrů a pustit se do něčeho takového v polovině 90. let chtělo hodně odvahy. Arjen sám na albu obstarává velkou část vokálů, napsal veškerou hudbu a texty a odehrál většinu nástrojů. Mimo něj se na desce podílelo 13 zpěváků a 7 muzikantů (mimo jiné i basák Peter Vink, který s Arjenem nahrál už jeho první sólové album). Ačkoli v sestavě nenajdeme téměř žádná veleslavná jména, což bude v budoucnu běžnou praxí, podařilo se Arjenovi získat pro spolupráci velké množství talentů, především z jeho domácí scény. Arjen byl při tvoření Ayreon velice ovlivněn především albem „Jesus Christ Superstar“ Andrewa Lloyda Webbera a také deskou „Tommy“ od The Who. Jeho snem bylo stvořit něco podobného. Nechtěl se limitovat jedním stylem a proto v jeho hudbě najdeme mnoho vlivů – prog rock, metal, folk, vliv The Beatles... Ayreon vznikli jako projekt bez kompromisů. Místo, kde nebude muset svoji inspiraci omezovat absolutně ničím.
A možná právě to je ten důvod, proč se jeho alba tak špatně hodnotí. Ayreon na mě vždycky působili jako něco, co kritice zarputile vzdoruje a svým způsobem stojí nad ní. Arjenova hudba zní trochu jako z jiného vesmíru, běžná pravidla tu neplatí a stejně tak jsou běžná měřítka k ničemu. Proto bych ráda tento seriál pojala spíše jako cestu příběhem tohoto projektu a jeho stvořitele a pokud jde o hodnocení, budu se převážně opírat o vlastní preference. Protože konec konců, celá diskografie Ayreon patří k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru metalové opery stvořeno – a je dost možné, že bez něj by nikdy další podobné projekty ani nevznikly.
Je až neuvěřitelné, jak vyzrále tenhle počin působí. „The Final Experiment“ je zásah do černého na první dobrou. Už tady můžeme slyšet všechny hlavní vlivy, které se v budoucnu budou objevovat znovu a znovu. Je s podivem, s jakou lehkostí jsou posluchači předkládány všechny ty hudební experimenty a mix vlivů a žánrů. Samozřejmě je potřeba posluchačská trpělivost, ale pokud se necháte příběhem vtáhnout, je to jízda. Dalším plusem alba je to, že ačkoli Arjen neměl finance na masivní produkci, kterou by si jeho hudba zasloužila, zvuk není vůbec špatný a nijak neruší. Už jsem zmínila, že zde hostuje mnoho talentovaných zpěváků, v první řadě pak Lenny Wolf z Kingdom Come, jehož hlas jednoznačně dominuje ve skladbě „Eyes of Time“. Mimo klasických nástrojů jsou použity například i cello nebo flétna, namísto jejich nahrazování syntezátory.
Nachází se tu několik skladeb, které bez problémů fungují samostatně. Mezi ty nejsilnější řadím „Eyes of Time“, „Sail Away to Avalon“, „Computer-Reign (Game Over)“ (která hodně napovídá o tom, jakým směrem se Arjen v budoucnu hudebně vydá), „Listen to the Waves“ a hlavně nejdelší skladba „The Banishment“, kde předvádí své působivé vokální umění Robert Soeterboek, se kterým se v budoucnu znovu setkáme na prvním albu projektu Star One. „The Final Experiment“ je mnohovrstevnaté, vyzrálé, plné dotažených hudebních detailů a přetékající nápady. Je dokonalým propojením komplexnosti, perfekcionismu a zároveň má jedinečnou atmosféru a dokáže působit jaksi civilně. Arjen se soustředí na to, aby v celém tom hudebním chaosu nikdy nezanikly melodie – ty vždy dominují a tak je jeho hudba mnohem přístupnější, než jak tomu bývá u jiných progressivních kapel. A navíc, tohle byl jenom začátek. To nejlepší mělo pořád přijít.
Vydat tohle album bylo pro Arjena mimořádně finančně náročné, nakonec se mu ale, také díky finanační pomoci od jeho otce, povedlo dotlačit ho na světlo světa. Deska zaznamenala aspoň takový úspěch, aby mu zajistila vydání alba dalšího, které vyšlo o rok později. Naštěstí byl tedy „Poslední experiment“ vlastně experimentem prvním.
|
