BLACK LIGHT - Name Of The One
Dnešní díl bude ryze česko-slovenský. Začneme smečkou Black Light z Košic, jejíž debutové album „Name Of The One“ zaštítila vydavatelská firma Support Underground. Ta má většinou čich na dobrou hudbu, co ji však vedlo k zlanaření této kapely, to opravdu nechápu. Košičtí nabízejí prapodivný mix thrash, heavy a death metalu, ve kterém možná není nouze o pár slušných momentů, zážitek ale nenapravitelně kazí zpěv Martina „Weva“ Tomáše, jenž zní jako zhulený nihilista po třídenní kalbě. Možná bych byl něco takového schopen ocenit s nemalým obsahem oblbujících látek v krvi, za střízliva je pro mě ale Martinův částečně punkový, částečně deathový a částečně bůhvíjaký projev zkrátka nesnesitelný. Nicméně oslnivě nepůsobí ani samotná hudba, což nejlépe prokáže instrumentálka „Breeze (18:49)“ (číslovka naštěstí neznamená stopáž). Ta ani při absenci zpěvu dvakrát nebaví, ačkoli jsou v ní přece jenom ke slyšení zajímavé prvky ve formě atmosférických zvuků a hororových smyčců, které ve větší míře zazní také v závěrečné položce „When?“. Vedle několika šlapavě rychlých pasáží („Locked“, „Under Cage“) jsou to právě nástroje hostujícího tria Lucie Benková, Anna Kötelesová a Matúš Mlích, které vnášejí do hudby Black Light alespoň trochu osvěžující a chytlavé motivy. Kvůli zpěvu je ale stejně nejsem schopen dostatečně ocenit.
3/10
YouTube ukázka - Name Of The One
BLACKENED SNAKE - Úník do Reality
Tato přerovská parta vznikla v roce 2012 a nejprve se jmenovala Square, poté Snake a nyní Blackened Snake. Právě pod tímto názvem kapela 20. července vydala debutové album „Únik do Reality“, které ve svém hudebním obsahu mixuje thrash s heavy metalem. Na úvodní poslech nejde o nic extra zajímavého, prvotina přerovských ovšem patří mezi ta díla, jež potřebují tzv. „usednutí“, překonání prvotní méně přístupné hradby, za kterou jsou již k nalezení velmi zajímavá místa. Nutno však zmínit, že ona hradba je dosti mohutná a její základy tvoří zejména špatný zvuk. Ten je zastřený, nepřehledný a značně umrtvuje hudební složku, což je velká škoda, neboť Přerovští dokázali stvořit velmi obstojný materiál, který patří k tomu lepšímu, co domácí scéna nabízí. Výrazově k nim např. sedí dlouholetá pražská smečka D.N.A., nalezneme ale také asociační spojení s Arakainem, Debustrolem nebo Dogou, a to zejména ve zpěvu Michala Škubny, jenž jakoby Izaiášovi z hrdla vypadl, nicméně jde pouze o jednu z jeho vokálních poloh. Stejně, jako Michal umí přitlačit na hlasovou pilu (nejvíce zřejmě v ostré proti-náboženské agitce „Absence Víry“), tak svůj projev dokáže velmi příjemně zklidnit (baladicky laděný úvod „Času“). Celkově se dá říct, že album nabírá na síle s postupem hrací doby v souladu s tím, jak se posluchač adaptuje na autorské postupy (a špatný zvuk), přičemž ty lepší skladby opravdu číhají ve druhé polovině nahrávky, v čele s parádní thrashovou jízdou „Masová válka“, ve které krom slastně nasekaných riffů zaujmou i sborově zakončené slokové fráze (o doprovodné vokály se starají kytaristé Daniel Doležal a Tomáš Kopeček). Za optimálních technických okolností by šlo o slušně nadprůměrné dílo, zvuková slabina však okrádá nejen hudební zážitek, ale i výsledné hodnocení, a to o jeden plný bod.
6/10
YouTube ukázka - Lehká dívka
VENDETA - Failure Of Humankind
Label Support Underground se stará také o slovenskou kapelu Vendeta. V jejím případě už víceméně platí slova o dobrém marketingovém čichu na kvalitní spolky, přesto si neodpustím jeden rýpanec (viz spodní část recenze). Thrash Vendety má každopádně slušnou sílu, ve které se třpytí tempové zvraty, valivé pasáže, kulometné riffy, ale také nebývale velké množství melodických vyhrávek a sól. Na těch si Slováci opravdu zakládají a chytlavými lanky napínají každou skladbu své druhé studiovky (debut s názvem „Face Beneath The Mask“ vyšel v roce 2013). Za to palec nahoru (ačkoli se nejde nepozastavit nad přílišným vytažením sólující kytary, jinak je zvuková produkce z dílny Zdeňka Čepičky v pohodě). Dobře vypadá také digipack s výtvarnou prací Mámy z Bajonetu (v přípravě je také vinylová edice), zamrzí pouze pár překlepů, viz. název songu "Painful Desicion" místo "Painfull Decision". Výhodou je i stopáž, jen mírně přesahující půlhodinovou hranici, díky čemuž není rozmělněna invazivní rytmická dynamika, stejně jako časem trochu podobné tvůrčí schéma, jež navíc značně čerpá z germánské školy. A zde jsme u onoho zádrhele. Slováci evidentně žerou Kreator a nebojí se to dát najevo. Legendární Němce evokuje nejen řada instrumentací, ale zejména zpěv Jano Burdy, jenž připomíná Petrozzu z jeho klasického období, stejně jako z experimentální éry desek „Outcast“ a „Endorama“, přičemž se podobnost - spolu s melodickými vyhrávkami a některými riffy - místy dostává až na hranici kopie. Samozřejmě si nemyslím, že Vendeta čerpá z Kreatoru vyloženě úmyslně nebo dokonce systematicky, nicméně hlavně kvůli zpěvu Slováci skutečně působí "pouze" jako tribute band Němců. A to je trochu škoda.
6,5/10
YouTube ukázka - Painfull Decision
|
