Je naprosto normální jev, že dřív nebo později dojde v podstatě v každé kapele k nějakým změnám v sestavě. Přesto bych si proces obměn složení brněnských Eagleheart, probíhající v podstatě ve dvouleté periodě, dovolil přirovnat ke svlékání kůže. Když v době mezi vydáním prvního a druhého alba opustil řady kapely kytarista Martin Klekner, aby založil své Flowerwhile, a místo něj přišel Michal Jankuliak, následoval i posun od předchozí primární chytlavé přímočarosti k důkladnější propracované přemýšlivosti. Po vydání alba „Dreamtherapy“ nejprve u mikrofonu nahradil Vojtu Šimoníka Roman Sáček, za další dva roky ohlásil odchod tlučoun Zdeněk Vémola a členem kapely se stal Filip Smetana a kruh se uzavřel v loňském roce, kdy místo basáka Jiřího Fialy se vrátil Vojta Šimoník, u kterého jsou nyní prioritou tentokrát čtyři tlusté struny, byť využití jeho vokálních schopností se dalo předpokládat.
Pokud bych dostal všechna tři řadová alba Eagleheart do ruky bez toho, abych znal obsah prvních dvou, s největší pravděpodobností bych aktuální „Reverse“ zařadil v evoluční teorii kapely jako položku číslo dvě. Eagleheart totiž něco slevili z komplikovanosti, jako by do svých progresivních choutek pustili o něco víc uvolněnosti a primární chytlavosti z debutového „Moment Of Life“. Velice přitažlivým prvkem se (kromě těch již osvědčených) tentokrát stává vokální barevnost, hodně pestrý projev Romana Sáčka podtrhuje nejen spolupráce s Vojtou Šimoníkem (bylo v podstatě nemyslitelné, že by nedošlo na využití jeho hlasivek) a Mikem Kůsem, ale i hostovské příspěvky bývalého člena Martina Kleknera a zlehka i Rolanda Grapowa (v jehož studiu album opět částečně přicházelo na svět, nicméně produkci tentokrát řídil Mike Kůs a výsledný sound – velmi čistý, sytý, průrazný - měl na starosti Zdeněk Ondráček ze studia Sonidos). Vokální epičnost je tak jedním z nejsilnějších taháků desky. Tím druhým je velmi šťavnaté propojení agresivní melodičnosti a přístupného kličkování, které na jedné straně snadno padá do ucha a je daleko snadněji zapamatovatelné, než na „Dreamtherapy“, na straně druhé pak není snadné odhadovat, kam se na nejbližší zatáčce Eagleheart otočí.
Díky tomu je „Reverse“ v podstatě nevyčerpatelné a vybírat z jedenácti pestrých položek (dvanáctá bonusovka je citlivě baladickou variací skladby „Erased From Existence“ a je až překvapující, jak výrazně dokáží Eagleheart změnit charakter této písně) jedinou, která by plně charakterizovala album je v podstatě nemožné. A tak nejvíc chytlavých háčků se dá najít ve skladbách, do kterých Eagleheart přisypou špetičky od zbytku alba decentně odlišného koření, ať už jsou to živé a divoké housle, skvěle oživující nadýchanou „Erased By Existence“, agresivní neurvalost v „Mind To Decipher“, dokonalá gradace v „Enemy Within“, či drama v dějově košaté „All I Am“. Nicméně komplet celá kolekce bez výjimky nabízí velmi vydařený příděl muziky, která určitě nadchne (nejen) příznivce kapel typu Kamelot, Sonata Arctica, Serenity…
Pokud vás bavilo „Moment Of Time“ pro svoji chytlavost, sáhněte po „Reverse“, je tam také. Pokud vás bavilo „Dreamtherapy“ pro svou leckdy až nesnadno prostupnost vrstevnatost, sáhněte po „Reverse“, je tam také. A nejlepší na tomhle tvrzení je skutečnost, že Eagleheart vytáhli z obou těchto elementů to podstatné a zcela přirozeně to dokázali propojit. Výsledkem je deska, která dost možná chytne už na první poslech, ale ani při padesátém nemusíte mít pocit, že o ní víte všechno. Co od košatého power metalu s progresivní příchutí a silnou atmosférou chtít víc?
|
