Každá kapitola hudebního života Ladislava Křížka je svým způsobem velice specifická záležitost. A tak, aby se jeden dobral nějakého smysluplného konce, nezbývá než jednotlivé kroky jeho kariéry přesně oddělit a věnovat se vždy jen jedné konkrétní etapě. Éra vitacitovská mě minula, proto ji přenechám povolanějším borcům. Na citronovskou dobu zavzpomínáme v době co nejbližší a stať damienovskou preventivně ze zdravotních důvodů (umíte si představit ty následky…) zcela pominu. Zbývá nám plus mínus pětiletka, ohraničená jménem Kreyson (s odskokem k sólovému albu). Osobně považuji toto období za nejsilnější etapu hudebního života Ládi Křížka. A právě teď, kdy „…kyselý déšť k životu probouzí je, přežijí vše…“, tedy když Kreyson znovu o sobě dává vědět (a já doufám, že jim to vydrží déle, než comebackový záchvěv Citronu na počátku tohoto století), je ta správná doba na ohlédnutí se po kořenech i větvích tohoto domácího kovového klenotu.
Všechno začalo koncem roku 1989, kdy Ladislav Křížek opustil rozjetý Citron. Těžko říct, co bylo tím nejzásadnějším důvodem totální úspěšnosti debutového alba „Anděl na útěku“. Ať už to byla mimořádně funkční all-star sestava kapely, poskládaná z členů Citronu, Arakainu a Mopedu, ať už to byla mimořádná hlasová dispozice Ládi Křížka, který se svým uhrančivým zpěvem neměl v tuzemsku konkurenci, ať už to byla Křížkova (a jeho company) schopnost na svých cestách nasát všechno podstatné z metalové scény a pak to bezezbytku využít a nebo ať už to byla jen klika a schopnost přijít ve správnou dobu, na správné místo s mimořádným materiálem, není sporu o tom, že z alba „Anděl na útěku“ na vás i po letech dýchá výjimečnost a nadčasovost.
Už samotný fakt, že deska vznikala v Německu, napovídá, že vše musí být dotaženo do posledního detailu. Natlakovaná produkce, řezající zvuk, bezbřehé nadšení spojené s mistrovstvím všech zúčastněných, ani drobný závan vykalkulovanosti (kterého se v příštích letech ve spojení s Křížkem nějak nebudu moci zbavit) a hlavně, deset nadupaných melodií, seřazených do excelentní kolekce, kde vše je na svém místě. Dostanete ideální příležitost na napětí, vydechnutí, řádění i tesknění a to vše je dávkováno tak přirozeně, že atmosféra postupně houstne, narůstá a šponuje vás až do naprostého vyvrcholení.
A protože u „Anděla“ stojí za to velebit bez výjimky kompletní kolekci, pojďme chválit. Album otevírá velice razantní a dynamická (řekněme až powermetalová) „Kreyson“ s nervózně podrážděným kytarovým riffem, perfektní rytmikou a výraznými klapkami, následovaná šlapavou skladbou „Skalp“. Asi nejprodatelnější (což rozhodně bylo dostatečně využito) písní je epická „Čarovná noc“ s náladovým úvodem, nadýchaným refrénem a hodně silnou kytarou. Chválit Láďu Křížka za zpěv na tomto albu je nošení dříví do lesa, ovšem jeho malování v „Upíří lásce“ je velice podmanivé. Skladba samotná je postavená na poutavé a velmi pestré změně temp. Čistě z osobního pohledu je nejkontroverznější záležitostí chytrá a působivá balada „Vzdálená“, kde mi ani po letech nesedí přepjaté výšky ve zpěvu. Titulní sypačka „Anděl na útěku“ je nekompromisní našlapaná věc (poslouchejte to instrumentální dráždění utajené pod povrchem skladby!), ve které se měl sólově projevit i šéf Running Wild Rock´n´Rolf. Rozvážná a mohutná polobalada „Svědomí“ nesklouzne ke tklivému vzlykání a při vší přístupnosti je z ní cítit naštvanost. Nehitová balada, ale pro mne mnohem emotivnější než „Vzdálená“. „Ztracená archa“ je v přehledu perel asi ta nejméně zářivá, i přes to její složitá kompozice se silnými sóly stoprocentně funguje. Nadčasová „Nejde vrátit čas“, nosná hymna, s fantastickým zvratem, kdy pomalý úvod s vysokým zpěvem by mohl sklouznout do kýčovitosti, ale energický nástup vytvoří dokonalý kontrast. Perfektní barevně maximalistická skladba. Album vygraduje v závěrečné „Fade Out“. Jak rychle se začalo, tak rychle se končí, dokonalá rytmická hymna s nádherně vyřvávaným refrénem uzavírá kolekci, ke které se budete určitě vracet zase a znovu.
Nechci vás přesvědčovat o tom, že „Anděl na útěku“ je naprosto dokonalou deskou bez poskvrnky. Osobně si na ní najdu pár drobností, které mi snad přímo nevadí, ale rozhodně mi pod nos nejdou. Objektivně vzato, pochybnosti převážně souvisí spíš s následky a „macešským“ zacházením s písněmi ze strany médií (neustálé omílání „Vzdálené“ a Čarovné noci“ mohlo u slabších jedinců vyvolávat averzi) a potažmo i ze strany samotného Křížka (zprzněním „Vzdálené“ pro potřeby Damiens). Něco pravdy na tom bude, že za úspěch se platí. Pokud tedy dnes lze říct o některých melodiích z „Anděla“, že jsou (či byly) časem a komerčním úspěchem poněkud semlety či znaveny, je to spíš kreysonovská daň za úspěch, než slabina. Tohle album totiž žádné slabé místo nemá.
|
