Bylo by strašně jednoduché se s albem „Vypusťte psy!“ vypořádat lakonickým konstatováním, že s tímhle albem zahájil Citron svůj sešup z hrušky dolů a že srovnávat jej s „Radegastem“ je práce naprosto zbytečná, protože vyrovnat se svému předchůdci nemůže ani omylem. Alespoň tento dojem jsem nabyl z dobových ohlasů na tuhle desku. Ale takhle jednoznačně bych to rozhodně neviděl. Jednak jsem si na albu našel dost zajímavých okamžiků, abych se k němu i po letech rád (občas) vrátil a vzhledem k peripetiím, které vydání desky předcházely, bylo by škoda jí šmahem odsoudit. To, že tahle nahrávka dodnes nevyšla v digitální podobě, považuji za největší dluh Citronu vůči svým fanouškům. Ovšem vzhledem k tomu, že album „Vypusťte psy!“ existuje kromě oficiální verze i v trezorové podobě s původním zpěvem Ladislava Křížka, je možná tohle ten pravý důvod, proč dosud nedošlo na reedici.
Odchod Ládi Křížka z Citronu byl zřejmě důsledkem střetu dvou (či více) výrazných kohoutů na jednom dvorečku. Že se nejednalo o postupně narůstající napětí, ale o hezky prudkou bouřku, lze usuzovat z toho, že krátce před oficiálním vydáním alba se objevil singl „Uragán/Svět patří nám“ ještě se zpěvem Ládi Křížka, a nová verze alba vznikala tak překotně, že při pokusu o přiřazení jmen muzikantů, uvedených na obalu desky k fotce otištěné tamtéž, budete mít asi docela zamotanou šišku, kdo je vlastně kdo. Po odchodu Ládi Křížka, Jaroslava Bartoně a Jindřicha Kvity přišla pomoc z východu v podobě kytaristy Paľa Chodelky a zpěváka Tibora Šándora (kterému občas ujede přízvuk, což působí docela zvláštně). A tahle změna odvála kouzlo kapely a projevila se především ve zjednodušení projevu, větší přímočarosti a jednoduchosti skladeb.
Těžko dumat, co bylo hlavní hnací myšlenkou při tvorbě desky, ale nějak se nemůžu zbavit dojmu, že vše bylo podřízeno snaze vymazat stopy Ladislava Křížka v kapele (tedy až na nepřeslechnutelné vokály, které jsou velice příjemnou ozdobou desky). Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, proč většina vokálních linek působí celkem nekomplikovaně a svěže a Tiboru Šándorovi vyloženě sedne, a jen u singlovek, které v původní verzi byly až nekřížkovsky líbivě splavné, se najednou šmodrchá a komplikuje všechno tak důkladně, že znalci křížkovských verzí jen bezmocně zakroutí hlavou a v albové verzi lze „Uragán“ a „Svět patří nám“ vcelku bez obtíží označit za nejslabší články kolekce. To taková rychlovka „Uteč, dokud se dá“, nebo rytmicky uječené Kvitovo „Jak zákony kázaly nám“, to je jiné kafe. Pokud by Citron s podobnou razancí a agresivitou zacházel i s ostatními písněmi, nová tvář by mu hodně slušela a odchodu bývalých členů by litovali asi jen „zezásadyuctívači“ Ládi Křížka. Celkově „Vypusťte psy“ působí proti svému předchůdci poněkud skromněji, méně monstrózně, měkčeji a přístupněji a spíš najdete spojnice na desku „Plni energie“, než na pohanského boha.
Prozrazovat detailně, v čem je verze s Láďou Křížkem zajímavější a v čem naopak bych dal přednost oficiální nahrávce, by asi nebylo vůči Citronu úplně férové. Trezorovka, která mi doputovala k uším bude zřejmě x-tou kopií x-té kopie, takže jen naznačím. Utajená verze zní dospěleji, rozvážně, ale třeba u zmiňované „Uteč, dokud se dá“ mi daleko víc sedí přirozený zpěv Tibora Šándora než vypjatý Křížkův hlas. Za zmínku určitě stojí skladba „Červený smích“, u které si příznivci Kreysonu můžou víc než intenzivně připomenout skladbu „Není marné žít“. Je pouze otázkou, jak si Václav Vlasák v Citronu a Ladislav Křížek v Kreysonu rozdělili autorská práva…, čert se vyznej v tom, kdo tehdy vlastně skutečně psal, skutečně hrál, kdo co vlastně chtěl. Tracklist je prakticky totožný, jen závěr desky se krapet liší a hodně mě mrzelo, že jsem marně hledal chytlavku „Jak zákony kázaly nám“.
V divokých snech se mi zjevuje vydání dvojalba s oběma natočenými verzemi a s vychytaným zvukem…, ale pokud by snad na tuhle variantu nedošlo, i tak se budu rád vracet k vinylovému praskání téhle zajímavé záležitosti.
|
