Je to už dávno. Tenkrát jsem, hrdý na své šachistické schopnosti, vyzval „profesionálního“ šachistu na souboj. Prohrál jsem. Na tom by nebylo nic divného. Horší bylo, že ten netvor za celou dobu nekouknul na šachovnici, královsky se bavil sledováním televize, lámáním jednoho lahváče za druhým a polykáním upečeného prasátka. A to mě ještě jen tak mimochodem, totálně zblblého průběhem hry, musel upozorňovat na to, že se dobrovolně cpu do šachu… Tenkrát jsem (po smíření se se svou nedokonalostí) předpokládal, že se jedná o poslední šachovou partii, která mě dokázala zvednout ze židle.
A je to tady znovu. Prvotina progresivistů Cruel má na mě podobně ohromující účinek (jen s tím rozdílem, že tentokrát mám euforický pocit, že jde o vítězství na celé čáře). Pod záplavou intenzivních pocitů si připadám táááákhle maličký, okouzlen drsnou poezií a do posledního detailu dotaženou precizností. A přiznávám (přes varování Marka Neckáře, že Cruel jsou hudebně někde úplně jinde, než jejich zárodek, tvořený z Markových Cruel Barbarian a Guernicy Pavla Bauera), stále jsem tak nějak podvědomě očekával, že na mě dřív nebo později vykoukne nadýchaná aura epického metalu. Leč přirozené spojení etnických vlivů, nachytaných především v oblastech sousedících s gibraltarským průlivem, symbióza drsné a devastující nálady Guernicy s výpravností a hravostí Cruel Barbarian nakonec vyklíčila do naprosto nečekaných progresivně metalových barev. Možná budou bývalí příznivci obou spolků z počátku reptat, protože Cruel udělali hodně radikální řez za minulostí. Ale čím dál tím víc jsem přesvědčen o tom, že setkání Pavla Bauera a Marka Neckáře je malým požehnáním pro domácí scénu. A kde že jsou ty střípky jedinečnosti, které z Cruel dělají tak svébytnou jednotku?
Fascinující pěvecká hra na „zlého a hodného“. Uřvaný i důstojný chraplák Pavla Bauera, prolínající i doplňující se s přirozeným zpěvem Marka Neckáře. Když tuhle dvojku doplní ještě hostující Linda Finková s Pavlou Forest, je nabíledni, že kolektivní hlasovou ekvilibristiku lze označit jako jeden z nejzářivějších klenotů celé kolekce. Bezbřehá náročnost při splétání všemožných kompozičních kliček, aranžérská pestrost a bohatost a přirozené propojení všech možných i nemožných vlivů s vlastními syrovými kořeny. To vše podpořené precizním instrumentálním provedením v hrozivých hutných riffech i v nejmenších, dovedně ukrytých detailech. Markovo lehkonohé básnění, spojující neotřelé obraty („…kolena chřestí jak kastaněty…“, „…ruka pod sukní Mony Lízy…“, „…slabý jak zkosená tráva…“ ) do působivých veršů a příběhů. Díky rozmanitosti jednotlivých skladeb je těžké upozornit na nejsilnější místa. Právě působením jejich pestrosti zjistíte, že deska nemá slabé místo, jen tak snadno se neoposlouchá a že výběr největších pecek se variabilně řídí dle vašeho momentálního duševního rozpoložení. Za všechny ostatní (ač mi je v případě dalších nejméně sedmi skladeb líto, že nedošlo právě na ně) zmíním alespoň impozantní dialog čtyř šachových figurek v písni „Nokturno“, která mě nekompromisně paralyzovala. Jsem jen táááákhle maličký, „…mé tělo rozum ztrácí a marně se vášni vzpouzím…“.
Šachová partie „Ekvilibrium“ (neb právě prolnutí lidského života a šachové partie je námětem desky), kterou Cruel rozehráli, má velice dramatický průběh a až muzikálovou zápletku a teatrálnost (pokud snad díky současné době má pro vás pojem „muzikál“ poněkud hanlivý význam, chápejte prosím toto přirovnání v tom nejčistším možném slova smyslu coby žánr hudebně zábavného divadla, dotažený do maximální náročnosti).
„Ekvilibrium“ je moderní záležitost, která vás podvědomě, nenásilně a přirozeně vede k chuti přemýšlet , objevovat a užívat si. Už chytře zvolený název (rovnováha, vyrovnanost) dokonale charakterizuje, o co tady jde. Muzika, kde je vše sladěno a vyrovnáno do dokonalé harmonie zvuků, citů i pocitů. Jen ta hladina rovnováhy nepočítá s žádným kompromisem, ale má vybuzené veškeré měřiče na maximum. S „Ekvilibriem“ máte šanci dotknout se nadčasovosti, chutě hudby Cruel jsou neomezené. Drsné, roztoužené, zasněné. Šťavnaté, poetické, bolestné. Radostné, intimní i devastující. Tohle je život.
|
