Glenn HUGHES - Chosen
...Hughesův koncert v posledních letech, třeba...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
sú tam všetci dôležití, okrem Inga, takže zlé to...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Která kapela podobného ražení můž konkurovat...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Obě singlovky jsou fajn. Cítím z nich starý...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Helloween udělali jednu chybu. Natočili album,...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Ne, průser to není. K Dýním vždy patřily trochu...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
samozřejmě jsem album (bohužel) slyšel... A co...

MEAT LOAF - Dead Ringer
...jen o jen o něco málo slabší, než Bat Out Of...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Album pekne rastie, ešte aj to Tokio my tam...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
Ty kecy, že od Chameleona Helloween nic dobrého...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Špatná zvuková produkce, část milióntá první

Nové album Helloween je na světě a zdá se, že téma špatně ozvučených nahrávek napsalo další výraznou kapitolu. Ani tak velká kapela si evidentně nedokáže pohlídat zvukové techniky, a iluze, že v moderní době plné softwarových vychytávek něco takového není možné, zase dostala pěkně na frak. Jako člověka, který se dostane až k finální fázi produktu, by mě velmi zajímala anabáze celé produkční práce a hledání důvodů, proč na daný přešlap nikdo neupozorní. Copak je víra v persónu ve studiu natolik neoblomná, že má absolutně volné ruce a nikdo ji už následně nekontroluje? V případě Helloween byla za pult povolána dokonce dvojice producentů (Charlie Bauerfeind a Dennis Ward), takže se pánové mohli vzájemně jistit. Místo toho ale došlo k rozpolcenému a polovičatému mixu, jehož největší slabinou je ozvučení bicích. V nasnímání baterie jakoby se odrážela snaha o částečně analogový záznam nahrávky, což byla ostatně strategie, kterou Němci uplatnili již na předešlém eponymním albu. Jenže zatímco minule to Bauerfeindovi vyšlo (ano, ve studiu seděl stejný člověk), tentokrát je situace o poznání horší a nové album Dýní je tím nenávratně poznamenáno. Velkým kapelám by se něco takového rozhodně stát nemělo, vždyť i lokální spolky s daleko menším rozpočtem svá díla už dávno vydávají ve zcela bezproblémové zvukové kvalitě! U novinky Helloween (a ve všech dalších podobných případech) pro mě zůstává největší záhadou skutečnost, proč se v celém nahrávacím procesu nedokáže najít osoba, která by na daný problém upozornila a tím zajistila včasnou a pravděpodobně nijak složitou nápravu.

Petr Štěpnička, 9. 8. 2025

CROWNE - Wonderland


V případě tohoto alba u mě došlo k malému déjà vu, protože velmi podobnou desku, dokonce se stejným zpěvákem, jsem už letos jednou recenzoval. Před několika měsíci se jednalo o spolek Art Nation, nyní přišla řada na kapelu Crowne. A já teď musím doufat, že v labelu Frontiers Records nemají někde v tajné místnosti umístěn geniální počítač, který na požádání vygeneruje libovolný počet písní inkriminovaného žánru. Budeme předpokládat, že tomu tak není, a že za obsahem obou nosičů stojí jenom a pouze lidští tvůrci, ..více

[recenze]

[03.09.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


STYX - Circling from Above


Setrvat na scéně více než půl století je výkon, který se podaří jen hrstce kapel. Chicagská prog/pomp rocková stálice Styx dokazuje i po třiapadesáti letech, že patří mezi formace schopné přicházet s novým materiálem, jenž obstojí v rámci bohaté diskografie. Čerstvá novinka "Circling From Above", vydaná na vlastním labelu Alpha Dog 2T/UMe, je toho důkazem...více

[recenze]

[03.09.2025]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


BLACKBRIAR - A Thousand Little Deaths


O tom, jak do detailu a dlouhodobě promyšlená je taktika Blackbriar, svědčí obálky všech tří dosud vydaných alb. Holandští symfonici na nich používají primárně černou a bílou barvu, a letos vypuštěná novinka s poněkud depresivním názvem „A Thousand Little Deaths“ je těmito dvěma barvami dokonale charakterizována. Tady se odehrává čtyřicet dva minut dlouhý souboj mezi černou a bílou, mezi tmou a světlem. A drobný záblesk narezlé barvy říká, že hlavním elementem, který přiřkne vítězství světlu, je zrzavá sympaťanda u mikrofonu Zora Cock...více

[recenze]

[02.09.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


FM - Brotherhood


V osmdesátých letech se FM na špičku nedostali, přestože jejch desky z té doby jsou vcelku vyhledávanou věcí, zejména mezi žánrovými fanoušky evropského AOR. Stylové zaměření ale zapříčinilo, že byli jednou z prvních formací, která šla s příchodem grunge na odstřel. Ač se pokusili na začátku devadesátých let zabrousit do serióznějšího blues / hard rocku, kůži jim to nezachránilo. Dlouhá léta bylo ticho a soudilo se, že se nad FM navždy zavřela voda. Vyšla ale comebacková nahrávka „Metropolis“, ..více

[recenze]

[02.09.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


THE BLEAK PICTURE - Shades Of Life


Není to tak dlouho, co si borci z blackových Autumnfall řekli, že by mohli udělat ještě death doomovou kapelu. Vznik dua The Bleak Picture se datuje do roku 2021, kdy vyšlo EP „Song Of Longing“. Od té doby vydali ještě debutovou desku „Meaningless“ a jen rok po ní přichází s druhým albem. „Shades Of Life“ má sedm skladeb, které vám zaberou tři čtvrtě hodiny. A bude to značně pošmourná a melancholická doba, přesto plná neprvoplánových melodií...více

[recenze]

[01.09.2025]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


MEAT LOAF - Dead Ringer


Jak raketově letěly nahoru prodeje alba „Bat Out Of Hell“, tak se začaly objevovat první problémy mezi dvěma hlavními tvůrci. Ještě před vydáním Jim Steinman trval na tom, aby deska vyšla pod značkou Jim Steinman & Meat Loaf nebo Jim Steinman present Meat Loaf, ale oba návrhy vydavatelská společnost smetla ze stolu. Chtěla Meata Loafa, který měl už jistou reputaci z účinkování v několika muzikálech, včetně Rocky Horror Show, jako sólového umělce a Steinman se musel smířit s rolí muže v pozadí. ..více

[recenze]

[01.09.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


ORIANTHI - Some Kind Of Feeling


Australská zpěvačka a kytaristka Orianthi se čím dál více prosazuje jako sólová umělkyně, a ačkoliv její posluchačský okruh není tak velký, jako když působila u svých někdejších chlebodárců, berličky Alice Coopera a ostatků Michaela Jacksona už nepotřebuje. Ani není nutné, aby vyhledávala pomoc expartnera, bývalého kytaristy Bon Jovi Richieho Sambory, ačkoliv jeho hudební cítění na ní mělo asi největší vliv. Od jejich rozchodu v roce 2018 stojí na vlastních nohách, a to, že se z ní stala osobnost, ..více

[recenze]

[31.08.2025]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


MARTYR - Dark Believer


Za tři roky staré album „Planet Metalhead“ získali holandští Martyr na jednom z domovských metalových webů ocenění za nejlepší album roku. Kapelu to přivedlo do náruče vydavatelství Rock of Angels Records, ale těžko říct, jestli je možné to považovat za posun vpřed či vzad, neboť comebackové album „Circle Of 8“ posílali do světa před čtrnácti Metal Blade, ale dvě následující alba už měly na starosti podstatně menší vydavatelství. ROAR zjevně věděli, do čeho se pouští ..více

[recenze]

[30.08.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


AZEROTH - Ancient Trails


Stále existuje nemalé množství posluchačů, kteří odmítají poslouchat spolky, jež nezpívají v jejich rodné řeči či angličtině, čímž se (dle názoru autora) okrádají o kvanta úžasné hudby. Jenže jak k nim potom dotyčnou muziku dostat? Je to jednoduché, když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Argentinské těleso Azeroth pro tyto účely už v minulosti jedno album přehrálo, a v dané strategii pokračuje i letos, kdy servíruje novou verzi tři roky staré řadovky "Senderos del destino". Její obsah byl dle hudebníků natolik kvalitní, ..více

[recenze]

[30.08.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


SCARDUST - Souls


Izraelští Scardust nikdy nebudou kapelou pro masy. To bylo jasné už na debutovém kraťasu „Shadow“, který letos slaví desáté výročí od vydání, bylo to jasné i ze dvou alb vydaných v minulé dekádě, a pokud si libujete v postupech, které se vyhýbají pravidelným strukturám, muzikanti v nich kromě společného cítění dávají velmi často na odiv individuální schopnosti a při tvorbě hledají neotřelé cesty, bude vás novinka „Souls“ (ještě nikdy název alba Scardust nezačínal na jiné písmeno než na S) bavit hodně dlouhou dobu. ..více

[recenze]

[29.08.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Glenn HUGHES - Chosen


Podívejme se, co zbylo z toho, na čem v první polovině sedmdesátých let vyrostla hard rocková obroda, která píchla do žil předchozí dekády koňskou dávku adrenalinu. Téma je palčivější ve stínu skonu Ozzyho Osbournea, s nímž nadobro skončili Black Sabbath, kteří se po pětačtyřiceti letech odebrali na věčnost za někdejšími rivaly Led Zeppelin. Je tu ještě hrstka muzikantských pamětníků, kteří dosud vystupují pod názvy Deep Purple, Uriah Heep, Nazareth, Slade nebo The Sweet,..více

[recenze]

[29.08.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


X-WILD - Savageland


Budeme-li na kariéru X-Wild pohlížet ryze statisticky, je možné smeknout před tím, jak intenzivní život parta odpadlíků z Running Wild prožila. Pomineme-li roky, kdy kapela vznikla a ukončila činnost, byl každý letokruh života X-Wild naplněn jedním albem. Velmi slibně navíc fungoval fakt, že u X-Wild byl patrný výživný vývoj - ne, že by ten, kdo kapelu nesledoval příliš intenzivně, při poslechu debutového a závěrečného alba renegátů kdovíjak tápal, jestli jde o stejnou kapelu, ..více

[recenze]

[28.08.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


KINGDOM COME - Twilight Cruiser


Přestože se to dalo očekávat a jednu dobu to vypadalo jako nezvratné rozhodnutí, stopa Kingdom Come jako víceméně řádné kapely mizí v létě 1994, kdy Lenny Wolf s nájemnými muzikanty odehrál dvě klubová vystoupení v Německu a jedno festivalové v Rakousku. Ačkoliv ani tehdy neměli Kingdom Come pevnou sestavu, pořád se o nich dalo mluvit jako o kapele. Když 23. července 1994 v mnichovském Rockclubu dozněla závěrečná „Do You Like It“,..více

[recenze]

[28.08.2025]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


UNLEASHED - Fire Upon Your Lands


Unleashed si žijí ve svém světě, zakonzervováni ve své zemi Odalheim, kde svádí jednu vítěznou bitvu za druhou. Taková bublina je sice pochopitelná, ovšem během let nevyhnutelně vedla k jakési stagnaci, která je těmto Švédům vlastní dlouhou dobu. Doby, kdy s deskami „Victory“ či „Warrior“ slavili velký úspěch a dívalo se na ně jako na jednu z budoucností death metalu, jsou pryč třicet let a u Unleashed se toho po formální stránce změnilo pramálo. I sestava zůstává celou dobu neměnná a tak jediná zpráva, ..více

[recenze]

[27.08.2025]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


HAMMER KING - Make Metal Royal Again


Sledovat vývoj německé party Hammer King je celkem radostná záležitost. Na začátku její desetileté kariéry nebylo kvůli pisklavému zpěvu frontmana, jenž si nechává říkat Titan Fox V, o co stát. Později se Foxův zpěv zlepšil a dnes dokonce patří mezi hlavní taháky kapely. Určitý posun je znát i v hudebním obsahu. Zatímco v minulosti se při poslechu před očima míhalo jedno inspirační jméno za druhým, v případě novinky "Make Metal Royal Again" už je situace klidnější ..více

[recenze]

[27.08.2025]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MOB RULES - Rise Of The Ruler


Až power metaloví MOB RULES odhalí netrpělivě očekávané nové album „Rise Of The Ruler“, fanoušci melodického metalu budou nadšeni, praví promo materiály. Není nic jednoduššího, než s tímhle tvrzením souhlasit, protože německá šestice (po před sedmi lety vydaném albu „Beast Reborn“ pozměněná na postu kytaristy a bubeníka) má už dlouhá léta velmi konstantní silnou formu, jasný rukopis, který by mohl být zároveň považován za definici power metalových pravidel,..více

[recenze]

[26.08.2025]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


ORIA - This Future Wants Us Dead


Řecké hudební těleso Oria hraje sice sedm let, ale letos jim vyšla teprve druhá deska a příliš se o něm neví. Z Řecka už vzešlo několik úspěšných převážně extrémně metalových kapel, ale pokud máte rádi Septicflesh nebo Rotting Christ, tak vězte, že Oria jde jinou cestou. Na ploše necelých padesáti minut se na „This Future Wants Us Dead“ odehrává desetiskladbová cesta moderním groove metalem. Hned první skladba dává tušit, že Řekové do toho umí pořádně hrábnout a nechybí jim hráčská kvalita. ..více

[recenze]

[26.08.2025]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : 1 / 664 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08432 sekund.