„No, řeknu ti, Radime, až takhle někdy bude klid, víš, že bych si to s chutí poslechl znova…“.
Nemůžu začít jinak, tahle hláška z kultovního českého filmu poměrně přesně (až na toho Radima :-) ) vystihuje stav, se kterým jsem odjížděl z pražského klubu Futurum, kde kapela Evarest křtila své aktuální cédéčko „Fear“ a společnost jim při tom dělali Samhain a Empire. I když se úvodní věta týká všech tří zúčastněných kapel, přece jen u každé z nich jsou ty důvody pro opáčko značně rozdílné.
Asi bych si mohl podobné citové výlevy odpustit, ale novopackých Samhain mě bylo jednoduše líto. Co naplat, že jejich vystoupení mělo šťávu, když se naprosto utápělo v nehorázné zvukové kouli. Ještě snad ve volnějším instrumentálním úvodu se dalo jakž takž sledovat, co se po hudební stránce děje, ale s příchodem zpěvandule Veroniky šly všechny iluze o zvuku do háje. Bicmen Ondra před koncertem avizoval, že Samhain mají připravené dvě novinky v angličtině. Nebýt toho, že nedávno vydané cédéčko „Tajemství duše“ mám najeté natolik, abych měl aspoň tušení, kterou věc zrovna Samhain hráli, asi bych docela těžko bádal, který jazyk zrovna zní. Takhle bych novinky viděl na druhou a poslední věc, ale jestli to byla angličtina, těžko říct... To, že na tyhle podmínky sklidili Samhain ještě vcelku solidní odezvu bych přičítal hlavně tomu,
že do toho kapela šla naplno a ze vzduchu se dal občas vylovit melodický nápad či solidní instrumentální kousky (jak na tom ale byli ti, kteří kapelu dosud neslyšeli, netuším…). Jak jsem po vystoupku stačil probrat se zasvěcenci, kteří Samhain rozhodně nezažili poprvé (zdravím Ondru a Huga a cituji: „…kdyby to bylo potišeji, tak všechno bylo tak, jak má bejt,… když kytary hrály spolu, tak když sis lehce zacpal uši, tak to bylo super a když sis uši pustil, tak jsi už nic neslyšel…“), zdravý základ tam byl. V tomhle případě tedy úvodní věta platí se vším všudy. Až někdy bude klid (respektive rozumně seštelovaný zvuk) rád bych si tuhle bandu poslechl znova.
Playlist: Intro (?), ?, Dvě duše, Hrdina, Válka světů, Temný rytíř, ?
V souvislosti se křtem desky „Fear“ slibovali Evarest metalový večírek, na kterém nebude o překvapení nouze. Realita předčila má očekávání. A počítám, že i u samotných členů kapely. Ještě před tím, než se dostaneme k jádru pudla, odbudu ta negativní překvápka konstatováním, že zvuk nebyl ideální ani u Evarest (i když oproti Samhain byl neskonale lepší) a návštěva klidně mohla být větší. Těžko říct, možná to bylo velikostí klubových prostor, že diváctvo vypadalo lehce opuštěně (ač Eva hlásila, že je návštěvou mile překvapená), ale to je bolest, nad kterou zřejmě budu brečet věčně.
Největší pozitivní překvapení? Pro mě osobně duety Evy s Luckou Roubíčkovou (Krleš), které lehce zastínily i famózní mišmaš dalších hostí na pódiu. Pro kapelu samotnou asi „náhodně kolemjdoucí“ předčasně probuzený Ježíšek. Ač původně plánovaná hrací doba sváděla k tomu, že Evarest přehrají kompletní novinku a dost, setlist byl namíchán téměř půl napůl mezi věci z desky a ostatní. O plodnosti kapely svědčí i fakt, že na bookletu cédéčka ještě neoschla barva a Evarest už sypou na koncertech další novinky. Evarest nezklamali stran mého komplexu zmatenosti (viz. recenze - i když už vím svoje, viz. následný rozhovor :-) ), když jako prvního hosta představili bubeníka Vláďu, který se svými paličkami důkladně podepsal už na desce. Po divokém úvodním bloku přišlo krátké ubrání rychlosti (o zklidnění nemůže být řeč) ve „For Goddamned Love“, s jejímž koncem odstartoval kolotoč hostů na pódiu. Samotného křestu se ujali Radek Kurc z Empire, coby nahrávatel a Víťa Němec coby míchač, kteří načrtli důchodcovské prognózy pro Evarest a společně zalili „Fear“ šampaňským. Kupodivu Radek, se kterým jsem i s ohledem na jeho pěveckou účast na cédéčku, tak nějak automaticky počítal, že se přidá k hostovskému účinkování, se z pódia vytratil, kytar se ujal nejdřív Víťa Němec, po něm bývalý kytarista Candely Michal „Lanc“ Cechner, u bicích se objevil další Candelák Libor Křivánek.
A když do toho v „Hero´s Fate" a „Fear“ přibyla i Lucka Roubíčková (se speciálním dárkem), byl to dokonalý pódiový chaos :-). A vůbec mi nepřijde od věci přirovnávat tenhle mišmaš k setkání Helloweenu a Gamma Ray na loňském turné. Ač mi (oproti zmíněným grupám) chyběl jistý osobní vztah a historická patina k tomuhle futurovskému setkání, výsledek byl podobný. Na pódiu počet lidí téměř jako na spartakiádě a z pódia neskutečná energie. Organizované zemětřesení a totální mrazení v zádech!!! Kouzlo neopakovatelného? Potom jsem rád, že jsem u téhle erupce mohl být, ale holky (kluci samozřejmě taky, i když v transu jsem byl hlavně z pěveckého dua), vážně bych si ještě někdy dal repete (a ani by na to nemusel být klid…).
O síle těchto okamžiků svědčí fakt, že i když hosté odešli a ve zbývající části koncertu Evarest vsadili na skladby, které jednak nejsou na cédečku, a jednak půlka z nich byla i v pomalejším tempu, atmosféra (především hrstka učebnicových hrozičů pod pódiem byla dokonalá „…ještě jednu!“) zůstala až do samotného závěru na bodu varu. O výkonu kapely nemluvě. Před koncertem zaznělo, že by měl být hlavně o zábavě. Tahle věštba dopadla na sto procent. Z předchozích vět by se mohlo zdát, že hlavní role v tomhle šou patřila spíš „těm věcem okolo“, než samotným Evarest. No, možná napůl, přece jen šlo o hodně specifickou událost. To důležité, tedy evarestí muzika, má ovšem sílu strhnout i bez divadla kolem. A věřím tomu i přesto (možná spíš právě proto), že za „normálních“ okolností asi bude kontrast mezi Evčiným „frontwomanstvím“ („...já totiž nejsem žádnej šoumen“) v pauzách mezi písničkami a živelným projevem při zpěvu ještě kontrastnější.
Už jen dovětek. Po odehrání posledního tónu přišel (podle vykulených výrazů členů kapely zřejmě skutečně nečekán a nezván) svérazný Ježíšek. „Zakopl jsem o kytaru, já už se na ní nenaučím a tak jí chci dát tomuhle vysokýmu kytaristovi...“
Playlist: Intro, Searching For Lost Times, Katya´s Hunt (?), Lost Race, For Goddamned Love, křest, The River Of Death, Hero´s Fate, Fear, ?, Valčík, ?, ?
Finále (ale v tomhle případě jde o docela relativní pojem, já mám o Finále s velkým „F“ naprosto jasno) měli obstarat Empire. Tedy, asi i obstarali, ale na mě už, bohužel, čekal tradiční více-méně rytmický rachot vlakové soupravy. Tak, jak jsem v Hradci vystoupení Empire prakticky celé prokecal, tak z Futura jsem stihl utéct ještě před tím, než Empire vyloudili jediný tón. Takže, kluci, ve vašem případě to „bych si to s chutí poslechl znova“ je malováno čirou zvědavostí, prosto veškerých pozitiv či negativ a myšleno zcela vážně. Tak snad do třetice… ;-).
|
